Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Tok

Konečně jsem se dočkal a mohl vyrazit. Že nevíte kam? No přeci na Tok, nejvyšší vrchol Brd. Jeho návštěvu plánuji od začátku mého toulání po Brdech. Jelikož se nachází na dopadové ploše, měla člobrdice strach se na místo vydat. Letos se však opět vrátila k plánování tohoto výletu, zjistila si co nejvíce informací, zabalila batůžek a mohlo se jít zdolat další Brdskou osmistovku. Zdolat nejvyšší bod v Brdech nebyla velká výzva. Něco už jsem si v Brdech zažil a musím vám štěknout, že mnohdy se tlapká hůře na šestistovku než na místní osmistovky. Byl jsem proto řádně vyškolen a místo obav jsem se strašně moc těšil. Počasí mi sice úplně nepřálo, ale na mém nadšení mráčky na obloze nic nezměnily.Tlapkal jsem si vzrostlým lesem po krásné cestě. Místy jsem tlapkal měkoučkým jehličím, občas byly na cestě kameny. Cesta, která mne vedla stále kupředu, byla trošku ponořena v terénu. Musím štěknout, že to bylo super. Mohl jsem koukat přímo před sebe a viděl jsem vše, co jsem vidět mohl.Všude kole…
Nejnovější příspěvky

Na Studánce

Po dlouhé době jsem tlapkal v Brdech mimo les. To se opravdu často nestává. Kam očadlo dohlédlo, les vidět byl, ale cesta, po které jsem tlapkal, vedla mezi loukou a oplocenkou s malými stromky. Když jsem měl hřbet dostatečně nahřátý, očadla začala hledat místečko k prozkoumání. Vletěl jsem proto na louku. Pobíhal jsem, co mi tlapky dovolily. Od cesty na louku a zase zpět. Světe, div se, ani nevíte, kolik jsem za své pobíhání potkal motýlů. Dokonce i čmeláci se mnou lítali závody. Myslel jsem, že se pomalu budou chystat k zimnímu spánku a oni místo toho blbnou se mnou. Ne, že by mi to vadilo. Jenže tempo čmeláků se nedalo dlouho vydržet. Když jsem začal ztrácet na rychlosti, vrátil jsem se k člobrdici a pokračoval s ní po cestě.Jak se říká, nic netrvá věčně. Ani má cesta vedle člobrdice. Sotva si tlapky trošku oddechly, zapojil jsem do výletování famfrňák a v mžiku se začaly dít věci. Těch vůní, co jsem cítil. Nejsilnější však byla vůně sena a kámošek srnek. Zvednul jsem kebuli, pořá…

Mrtnická skála

Sotva jsem vyskočil z auta, nestačil jsem mrkat na drát. Stál jsem na parkovišti. To se mi moc často nestává. Jít na procházku do Brd a zaparkovat bez problému na parkovišti, to zní jako pohádka. Jenže i taková místa se najdou. Sotva jsem se z údivu vzpamatoval, famfrňák navětřil vodičku. K mému štěstí ne ledajakou vodičku. Cítil jí tolik, že se tlapky neudržely a v mžiku se daly do pohybu. Kráčel jsem dlouhými svižnými kroky stále kupředu. Člobrdice mi sotva stačila, ale viděla mé nadšení a snažila se držet se mnou krok.Když jsem vkročil do lesa, věděl jsem, že jsem u cíle. Po pravé tlapce jsem viděl hluboký les s vysokými stromy. Po levé tlapce, to bylo pokoukání. Vysoké stromy stály tak daleko od sebe, že jsem viděl vodičku. Co vodičku, spoustu vodičky a občas i nějakého člobrdu, jak se v ní koupe. To byl pohled. Tlapky, které do této chvíle tlapkaly rychle, ještě zrychlily. Tělo se rozvlnilo, ušadla plápolala ve větru a já se řítil k vodičce.Vřítil jsem se do vodičky a dal se do …

Studánka Pramen Dvou bratří

Tlapkal jsem ve stínu majestátních stromů po kamínkové cestě. Cesta mi příjemně ubíhala a já si do kroku spokojeně vrtěl chvostem. Co chvilku mi hřbet ohřál puňťa, jindy jsem se pořádně proběhl louží. Nad kebulí mi zpívali ptáčci a já si užíval chvíli tady a teď.Už ani nevím, kolik jsem za tuto cestu potkal zajímavých pěšinek. Všechny jsem musel důkladně prozkoumat a vždy jsem byl překvapen. Tlapkal jsem dál a dál, stále hlouběji do brdských lesů. Po levé tlapce jsem měl pořádný svah, do kterého se mi tlapkat nechtělo. Po pravé tlapce jsem měl jen mírný kopeček a kdykoli se objevila pěšinka, už jsem si to po ní mašíroval.Musím vám štěknout, že podobných míst není v Brdech mnoho. Tolik pěšinek, které vždy ukrývají zajímavé tajemství skoro na jednom místě, jsem ještě nepotkal. A že jsem už prozkoumal pěšinek. Vrchol Plešivec je opravdu plný zajímavých míst. Zda za to může Fabiánek, to vám neštěknu, ale jako správný patron místní přírodu opravdu perfektně uspořádal.Tlapkal jsem stále dá…

Vyhlídkové místo na naučné stezce U Drtiče - Bílá skála

Občas se mi stane, že mne tlapky zanesou na místo, kde už jsem byl. Nestává se to často, ale občas se to zadaří. Když už se tak stane, zavede mne na místo cesta, kterou jsem předtím nešel. Nejinak tomu bylo tentokrát. Víte, kdy jsem přišel na to, že už jsem na místě jednou byl? Samozřejmě až v cíli, ale to jste asi tušili. Spokojeně jsem tlapkal hlubokým brdským lesem. Všude, kam očadlo dohlédlo, rostly vysoké stromy. Ptáčci mi zpívali do kroku a mne se tlapkalo, jedna radost. Les krásně voněl a famfrňák se jeho vůně nemohl nabažit. Nic jiného nevětřil. Jen tu správnou vůni lesa. Že tlapkám do kopečka mi zezačátku ani nepřišlo.Jakmile jsem začal stoupat do většího kopce, les kolem mne se začal pomalu měnit. Čím více jsem stoupal, tím byl les hustší. Stromky byly nižší se spoustou větví a větviček. Chvíli jsem šel místem, kde se člobrdice musela pod větvemi stromků krčit, aby vůbec prošla.  Sotva jsem se s člobrdicí ocitl za hustými stromky, nestačil jsem se rozhlížet kolem sebe. Opět…