Přeskočit na hlavní obsah

Křížek u Liškova




Dnes se s vámi podělíme o procházku ke křížku u Liškova, kousíček za hranicí Přírodního parku Pod Štědrým. Nejdříve jsme moc velkou radost z procházky neměli, vždyť také ke křížkům nás panička nepouští, ale nakonec se nám procházka líbila. Na naše zvyklosti byla delší, ale stála za to.

Venku nám krásně mrzlo a my vyrazili. Šli jsme několikrát do kopce a z kopce a nakonec jsme dorazili na rovinku. Největší radost jsme asi měli z cesty necesty. Tam bylo pozdravů. Dokonce jsme v naší blízkosti cítili srnky, ale jakmile je zmerčila i panička, museli jsme jít u nohy.

Cesta, po které jsme dle mapy měli jít, nakonec na místě nebyla, tak jsme to vzali neoplocenou školkou. To byl super úsek. Tolik druhů zvířecích kámošů co jsme navětřili, o tom se nám obvykle pouze zdá. Za moment jsme dorazili na polní cestu a mohli se vydat kousek dál od paničky. Sice už jsme nenacházeli tolik různorodých pozdravů, zato jsme měli možnost se proběhnout a paničku trošku pozlobit. Samozřejmě že nezlobíme moc, to bychom museli jít na vodítku a to my nechceme.

Cestou jsme objevili kousek od cesty malý rybníček. Byl naprosto úžasný. Schovaný za křovím a stromky. Doufáme, že se sem půjdeme podívat i v létě a rybníček si užijeme. Cestou ostatně bylo vody mnohem více. Kolem cesty teče potok, na kterém je spousta malých vodopádů. Voda v potoce byla tak osvěžující. Nabrali jsme nové síly a vyrazili ke křížku.

Bylo vidět, že o křížek se někdo poctivě stará. Kolem byla posekaná tráva a brod přes potok. Z toho jsme měli obrovskou radost. Panička nás když je zima ve vodě vidět nechce, ale zde to podle nás jinak nešlo. Co na tom, že panička to samozřejmě zvládla.

Od křížku nás opět čekalo stoupání. Místy šla i panička málem po čtyřech. To byla sranda. Moc jí to nešlo. My jsme se zatím pořádně proběhli sem a tam a dokonce jsme našli i poklad. Bez toho jsme odmítli odejít, tak nám jej panička nesla až domů. Takový krásný parůžek tam přeci nenecháme.

Nevíme, jak se to stalo, ale najednou jsme byli na kopečku nad studánkou u Přebudova, kde je nádherný výhled do okolí. To už nám počasí přálo. Pomalu jsme vyráželi k domovu. Když už jsme byli zde na vyhlídce, vzali jsme to lesem, kudy běžně chodíme a tam objevili nový dřevěný křížek. Padl na nás smutek. Bylo to hodně zvláštní. Za chvilku jsme ale byli u studánky a to už jsme byli opět radostí celí bez sebe. Pouze tlapky nás začínaly bolet a energie nám docházela. A to nás ještě čekala naše oblíbená podmáčená louka. Z posledních sil jsme se po ní proběhli a pomalu mířili k domovu s jasným plánem. Celý zbytek dne prospíme.