Přeskočit na hlavní obsah

Přírodní park Pod Štědrým




Po dlouhé době nám venku mrzlo, tak bylo třeba vytáhnout paničku na pořádnou procházku. Rozhodli jsme, že půjdeme na naše klasické kolečko do Přírodního parku Pod Štědrým. Musíme přeci zkontrolovat, že jsou všichni naši kámoši v pořádku a příroda je jak má být.

Sice nám trošku mrzly tlapky, ale tento problém jsme vyřešili stopováním a blbnutím. Vždyť také proč nevyužít tohoto krásného počasí a toho, že tu obvykle nikoho nepotkáme. Možná proto to tu mám tolik rádi.

Jediné z čeho máme obavy, jsou divočáci. Věřte mi, sice je považuji za kámoše, ale raději se od nich držím dál. Již jednou jsem s nimi měl tu čest a nevěděl jsem co dělat. Tehdy to panička vyřešila za mne. Zůstali jsme stát a počkali, až odejdou. Jen malý háček byl v tom, že to tehdy byla samice s mláďaty a chyběla nám samice druhá. Ale mláďata měla krásná. Ještě pruhovaná.

Dnes máme v plánu se jim vyhnout úplně. Proto smíme běhat pouze cestách. Ani na pěšinky nás panička nepouští. Navíc když vyběhneme z lesa a panička se kochá přírodou, blbneme na louce. Tam je to lepší.

Občas potkáme lišáka, občas zajocha, ale ti nás nechávají v klidu. Kdo by se také hnal za zajícem, že? Z toho už jsem dávno vyrostl. Zkusil jsem to jednou a stejně utekl. Jen jsem si rozbil čumec na cestě, protože jsem samozřejmě zakopl.

Dnes máme jistotu, že se panička bude kochat. Je totiž vidět opravdu daleko. Je vidět na mlýn, na vrchol Štědrý, dokonce i na kostel sv. Archanděla Michaela v Dožicích. A samozřejmě je vidět vrtule. Široko daleko není místo, odkud by vidět nebyla. Ale třeba si na ní jednou zvyknu. Navíc panička říká, že je to dobrý orientační bod.