Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z duben, 2020

Na Burku

Dnešní příběh vám budu po dlouhé době vyprávět opět já, Rampepurda. Brácha usoudil, že dnes bude relaxovat s pánem a zůstane doma. Já jsem byla k nezastavení, tak mne panička vzala do kopců. Bylo to úžasné. Lítala jsem si lesem ze strany na stranu. Koukala jsem po okolí, skákala přes cestu a vše kolem mne patřilo pouze mne. Poslouchala jsem ptáčky, jak zpívají a vyhlížela nějakého při zemi, kterého bych mohla prohnat. Panička ví, že mi ptáček uletí, tak se ani moc nezlobí. Ob zvlášť ne v lese. Tady přeci jen ptáčci lítají vysoko. Jediné co mne na začátku výletu nenapadlo, bylo, že budeme chodit neustále z kopce do kopce. Pro tentokrát jsem to však paničce odpustila. Příroda kolem mne byla nádherná. Celou cestu jsme šly vzrostlým lesem. Všude kolem nás rostlo borůvčí, které se občas střídalo s mechem. Ani jsem se nenadála a stála jsem na prvním kopci. Tady jsem objevila malinký domeček s teráskou. Důkladně jsem ho ze všech stran zkontrolovala a zjistila, že nikdo není doma. Po tom

Dřevorubecká studánka

Procházka, o které vám dnes budu vyprávět, nebyla jako žádná jiná. Hodně mne toho naučila. Po této procházce jsem mnohem opatrnější než kdy dříve. Začátek procházky probíhal jako vždy. Dojeli jsme do cíle, zaparkovali auto, podívali se do mapy a vyrazili k cíli našeho výletu. Já si hopkal cestou necestou a zkoumal okolí, panička mne následovala po cestě. Po jedné straně cesty rostl krásný vzrostlý les, na druhé straně byl les mlaďoučký. Mne dnes zajímal pouze ten vzrostlý. P od stromy byl místy mech, místy borůvčí. V borůvčí to krásně bzučelo a já si jím pobíhal sem a tam. Borůvčí mne příjemně šimralo na břiše a já si připadal jako v pohádce. Po chvíli jsem vyměnil borůvčí za trávu a mech. Tady mi to při pobíhání mlaskalo pod tlapami. Bahno za mnou lítalo a já byl za chvíli skoro celý flekatý. Občas jsem zastavil u louže, abych se napil a pokračoval jsem v pobíhání dále. Při pobíhání jsem si všimnul čtyř mravenišť, jak obklopují malou pěšinku. To se ví, že jsem je musel jít zko

Křtí

Tentokrát jsme se vydali do Brd jen tak se toulnout. Venku bylo nádherně, tak jsme využili počasí a vyrazili do lesa. Jelikož bylo teploučko, jediný požadavek na výlet byl voda a stín. To se nám splnilo. Zastavili jsme na okraji Brd a vydali se přímo za nosem. Šli jsme nádherným vzrostlým lesem přímo za famrňákem. Cesta nás vedla podél potoka, takže více než lesem jsem šel vodou. Bylo to naprosto úžasné. Místy byl potok hluboký, že jsem v něm mohl i plavat. O kousek dále se zača l potok stáčet a rozšiřovat a vody v něm bylo po kotníky. Naprosto úžasné místo pro vodní hrátky. Čím dále jsme se dostávali do lesa, tím se potok měnil na potůček. Koryto se postupně zmenšovalo a zmenšovalo, až z něj byl malý pramínek. V tu chvíli jsem se vydal na suchou zem zkoumat okolí. A že bylo co zkoumat. Cesta nás stále vedla vzrostlým lesem. Pod stromy byla místy tráva, místy borůvčí. Hopkal jsem si ze strany a stranu a přemýšlel nad tím, kdo tu asi bydlí. Bylo by zvláštní, kdyby tato část lesa byl

Studánka Jedová hora

Dnes se s vámi podělím o procházku ke studánce s názvem Jedová hora. Nebojte se, nic jedového na ní není. Jen barvy místních kamenů se liší od ostatních, jsou krásně zbarvené do oranžova. Cestou ke studánce jsme s paničkou stále stoupali. Nevím jak je to možné, protože takto dlouho do kopce jsem již dlouho nepobíhal. Naštěstí to nebyl kopec velký a vedl nás po krásné lesní cestě vzrostlým lesem k cíli. Kolem cesty kvetly byliny a já jsem zjistil, že tato studánka není tak pozapomenutá, jako ostatní. Nevím, zda za to může nezvyklý název, nebo obydlí Fabiána hned vedle. Ale o tom vám povím za chvíli. Cestou jsem se věnoval důkladnému zkoumání místních obyvatel. Jakpak by také ne, když kousek od studánky jsme potkali srnku. Pomalu se procházela po mechu, a když nás navětřila, ladnými skoky se vydala na ústup. To byla škoda. Byl na ní pěkný pohled. Les se pomalu měnil ze vzrostlého na mladý a po chvíli bylo podél cesty spousta malých stromků. To už jsem zkoumání v lese pomalu necháva