
Už je to tu. Po dlouhé době opět
výlet. A víte kam? Po skoro roce opět do Brd. Vůbec si nedokážete představit,
jakou mám se ségruší radost. Holka sice pořádně neví, co jí čeká, ale nevadí.
Po tomto výletě padne za vlast a já budu mít konečně klid.
Jeli jsme sice jen chvilku, ale mne to připadalo jako věčnost.
Zastavili jsme v lese na parkovišti, ano na parkovišti, to se nám moc často
nestává a s radostí vyběhli do lesa. S radostí o to větší, že je to náš první
společný výlet do Brd i s pánem. Cesta je tu super, všude kolem samá pěšinka.
To je něco pro mne. Musím to prozkoumat a zjistit, kdo tu všechno bydlí.
Jelikož jsem tady ještě nebyl, musím to vzít opravdu důkladně. To
budou mít pánečci radost. Na kochání nebudou mít čas, protože já jsem jako
vítr. Jednou napravo, ve vzrostlém jehličnatém lese, jednou vlevo, ve smíšeném
lese se spoustou překážek. Představte si, oba dva druhy lesů odděluje pouze
jedna cesta. A po té jdeme.
Po několika zatáčkách jsem doběhl na rozcestí. Světe div se, nyní
už vím, kdo všechno tu bydlí. Jen jsem nikoho nepotkal. Tedy až na kosáka, co
byl zvědavý na mne. Ale abych já byl zvědavý na něj, to rozhodně ne. Z toho už
jsem vyrostl. Vždy když se k nějakému ptákovi přiblížím, tak ihned vzlétne. A
to mne nebaví. Ale s kosákem si šla pokecat ségra. Ta mé zkušenosti ještě nemá.
Koukal jsem na ni, smál se a nechápal. Lítala zprava doleva a zase zpět. Kosák
z ní měl legraci a i paničce jí začalo být líto, tak ji zavolala zpět. A bylo
po zábavě. Tu si zase budu muset najít sám.
Na rozcestí jsem čekal na pánečky se ségruší. Kousek ode mne se
najednou z lesa vynořila továrna na koblihy a táhla za sebou kládu. Proč ne,
pokud jí to baví, ale tato činnost není nic pro mne. Koblihu by ovšem dát
mohla. Doufám, že půjdeme kolem.
Kolem jsme samozřejmě nešli. Jakmile páníčci továrnu na koblihy
zmerčili, zaveleli „levá“ a šlo se dál. Chvilku jsem zjišťoval, kdo všechno tu
bydlí, až jsem vyčmuchal hromadu jehličí s jejími obyvateli. Jako správný Frája
vím, že v hromadě bydlí mravenci a není správné jakkoli hromadu narušovat.
Prohlédl jsem si ji proto z bezpečné vzdálenosti, zjistil, že mravenci poctivě
pracují na zvelebování svého příbytku a šel jsem dál. K mému štěstí jsem
konečně narazil na vodu. Pořádně jsem se rozhlédl, kde mám pánečky a se
vztyčenou hlavou hupsl do potoka.
Nejdřív
jsem zahlédl odpočinkový přístřešek a rozeběhl jsem se jej prozkoumat. V mžiku
jsem zjistil, že jsem u malého rybníčka, kde by si pánečcci mohli posedět a já
… V momentě kdy už jsem se viděl ve vodě jsem byl odvolán zpět. Vůbec nevím jak
je to možné. Sotva si jeden představí bájo koupačku a už musí k pánovi. Jako by
to tušil. Tak tentokrát to nevyšlo, ale třeba příště. Musím být svižnější.












