Přeskočit na hlavní obsah

Na Samotě




Kolem Samot chodíme skoro denně. Vlastně kdykoli, když jdeme do Přírodního parku Pod Štědrým, tak kolem nich obvykle procházíme. Dnes tomu bylo ale trošku jinak. Panička se rozhodla, že prozkoumáme Samoty i z druhé strany. Toto rozhodnutí jsme plně podpořili, protože naše tlapky tam chtěly jít už dávno. Jen panička nevěděla, že se do zkoumání pustíme opravdu důkladně.

Vše začalo již na rohu Samot. Louka zde končí a z cesty to vypadá, že je tu pouze křoví. Rozhodli jsme se proto křoví prozkoumat. A vyplatilo se. Za křovím se ukrývá starý, dnes již nejspíše zapomenutý rybník. Voda tu již dávno není, zato zde roste spousta rostlin, na které jinde nenarazíte. Mne ovšem zaujaly stromy a keře, které tu rostou. Mají zvláštní tvary a svádí ke hře. Obzvláště v případě, když máte s sebou parťáka. A toho já měl. Dokonce jsem i měl náladu trošku zlobit, tak si se mnou ségruše s paničkou užily.

Ségruši jsem proháněl, co mi síly stačily. Dorážel jsem na ní a žádný strom ani keř mi nebyl překážkou. Keřem jsem proběhl, strom přeskočil nebo oběhl. To byla sranda. V tom nejlepší jsem samozřejmě své tělo neubrzdil a narazil do ségry. Ta jen hejkla a pustila se do mě. To byly fofry. Jak jsem si na začátku hry myslel, že jsem rychlík, nyní jsem zjistil, že umím být ještě rychlejší. Ségra sice trošku vodníkovala, ale to se dalo čekat. Vždyť jinak by nevyhrála.

Vím, že v nejlepším se má přestat, ale tentokrát to v nejlepším přestalo samo. Zničehonic jsme totiž přeskočili strom a byli až po břicho v bahně. Nevím, jak se to mohlo stát. Před hraním jsem si myslel, že už to tu mám prozkoumané. Ale mýlil jsem se. To mi ale vůbec nevadilo. Kdybyste viděli výraz paničky, to byla sranda. Nejdříve to byl pohled, kam zmizeli, pak následoval pohled dobrý, támhle jsou a když jsme ukázali, že nám nic není, přišel pohled to se mi ale ulevilo následován pohledem vy vypadáte. Nakonec se ale začala smát, takže všechno dobře dopadlo.

Po chvíli jsme vyrazili přes louku do lesa. Našli jsme sotva znatelnou pěšinku a vyrazili vstříc okraji Přírodního parku Pod Štědrým. Tentokrát jsme museli jít u paničky oba, protože v místech, kudy jsme šli, byly malé stromky a z minulosti máme zjištěno, že zde kromě srnek bydlí i divočáci. Dnes již dokonce víme, proč se jim tu tak líbí.

K našemu milému překvapení jsme byli za chvilku na hrázi rybníka. Moc jsme toho sice neušli, ale první letošní koupačka se přeci neodmítá. Co si budeme štěkat, určitě je lepší koupačka v rybníce, než v koupelně. Vanu a sprcháč nemáme rádi, ale rybníky, ty patří nám.

Z procházky tedy opravdu nic nebylo, ale užili jsme si ji, co to šlo. Navíc od loňska je v rybníce spadlý strom a s ním je sranda. Jeden se tu skvěle schová s klacíkem před štafetovou Rampepurdou, která se mu snaží klacík ukořistit. Plavat, to se jí nechce. Ale nosit klacík paničce za pochvalu, to by chtěla. Loni se jí to celkem dařilo, ale letos, letos to bude jiná. Jen budu doufat, že nám tu ten spadlý strom nechají.