Toto místo se nachází kousek od Přírodního parku Pod Štědrým. Z
přírodního parku k němu vede krásná cesta, kterou dojdete až do Dožic. Tam
cesta končí. Nebo začíná.
Dominantou okolí je vrchol Štědrý. Dokud nebylo pole oseté, chodili jsme se na něj koukat z kopce. Když pole oseli, museli jsme si najít alternativu. A ta nás mile překvapila. Cesta od Dožic je upravená, ale jak se blížíte ke konci, cesta se mění. Za posledním domem v ulici se promění na štěrkovou a i ta za chvíli zmizí. Tam se to pak ťape.
I u štěrkové cesty je spousta
míst, která se dají zkoumat. Co jsem třeba nikde jinde nepotkal, jsou, jak
místní říkají, hradby. Jsou to malé kamenné plůtky kolem luk i polí. Některé
jsou rozpadlé, místy skoro neznatelné – ty jsem musel vyčmuchat, ale místy jsou
v perfektním stavu a vybízejí k blbnutí. Ty se ségruší rádi přeskakujeme.
Každou chvilku je sice u hradby strom, ale o to zajímavější hra je.
Na konci
hradby stojí jedna malá chaloupka, u které bydlí s paní pes. Chodí si přes
cestu sem a tam, poštěkává, ale kdykoli, když už touto cestou jdeme, jde se
před námi schovat na zahradu a nechá nás přejít. Jakmile jej obejdeme, jde na
nás opět dorážet. A to je hodně nepříjemné. Naštěstí nejde nikdy za námi.
Hned za
chaloupkou je malý rybníček. Věřte tomu nebo ne, nikdy jsme se v něm nekoupali.
Ale kachny, ty tam mají pré. Od jara do podzimu je jich plný. K rybníku vede
dřevěná lávka, ale na tu nás panička nepouští.
O kousek dál
za rybníkem začíná louka. Ta je super. Tam můžeme běhat o sto šest. Pod loukou
je další rybník, ten se jmenuje Mlýnský. Tak se teprve chystáme, ale z dálky
vypadá báječně. Co nás ale překvapilo, je ohrada s koňmi. Už je zpět u cesty a
kromě koní jsou v ní i ovce a kozy. Už víme, kam budeme letos chodit na kus
štěku. Ke kravám nemůžeme, tam bude řepka, tak si můžeme chodit poštěkat sem.
Navíc, čím víc kámošů, tím více informací. A tito kámoši jezdí po okolí, tak
nám určitě nějaký tip na výlet také dají. Jen je nesmíme vyplašit.
