Přeskočit na hlavní obsah

Pomník Jozefa Ječného




Jak já mám ty Brdy rád. Cesty se mění v cestičky, jehličnaté lesy se mění v listnaté. Mezi smrky jsou zničehonic buky. A ke všemu ne ledajaké buky. Zde jsou takové velké, majestátní. Vždy je rád zkoumám z blízka.

V této části Brd je hodně míst protěžených, ale zároveň jsou zde vysázeny školky, které nikdo neoplotil. To je podle mne naprosto báječné. Mohu si pobíhat, jak se mi zlíbí. Jen pod tlapy si musím koukat, abych nezašlápl nějaký ten stromek. To by mne mrzelo. Vždyť hustý les je hustý les. Tam je život a je co zkoumat.

Na této procházce jsem si také jen tak pobíhal. Cesta, po které šla panička, rozdělovala nový a starý les, jehličnatý les od listnatého. Byla to opravdu pěkná scenérie. Chvilkami jsem nevěděl, kterou stranu cesty si mám pro své zkoumání vybrat. Zde mne ani tak nezajímali obyvatelé, jako mne zajímal les sám o sobě. Vždyť takovýto les nepotkáte na každém kroku.

Najednou se starý les někam vytratil. Po obou stranách cesty byl les plný malých stromků. Na jedné straně byly stromky velké jako já a u nich stála kazatelna. Kousek od kazatelny byly lázně. Už jsem se viděl, jak se v nich rochním, když tu je zmerčila i panička a bylo po srandě. Ještě že tu bylo co zkoumat.

Zaujal mne strom na druhé straně cesty. Velký rozvětvený majestátní buk. Kolem něj byla vysázena spousta malých buků. To byla podívaná. Zde určitě bydlí prasata, co mají na druhé straně cesty ty úžasné lázně. Dával jsem si proto pozor, abych nenarazil na místní obyvatele, k tomu si dával pozor na stromky, abych je nezašlápl. Najednou, zničehonic, jsem stál u pomníku. Ani nevíte, jak jsem se lekl.

Kdo by se také nelekl. Mezi pobíháním mezi stromky a obdivováním majestátního buku dává málokdo pozor ještě na něco jiného. Navíc kdo by také v této končině čekal pomník. Musím ovšem konstatovat, že se jedná o hezký pomník, který byl vybudován jako upomínka na lesního pána, pana Ječného. A ten si jej určitě zaslouží.