Přírodní park Pod Štědrým je
protkán spoustou cest, cestiček a pěšinek. Je radost v něm pobíhat. Není
návštěvy, kdy bychom nenarazili na novou cestu nebo pěšinku, kterou je třeba
prozkoumat. Někdy právě ty nejmenší pěšinky, v lese sotva znatelné, nás zavedou
na místa, která by na jejich konci nikdo nečekal.
Jednou nás cesta zavede k rybníku, podruhé na vyhlídku, jindy zase
do míst, kde rostou hodně zvláštní stromy. Tam já to mám moc rád. Tam žije
spousta kámošů. Není procházky, kdy bychom tam
nepotkali alespoň jednu srnku.
Někdy nás cesta zavede pouze na
rozcestí a musíme hledat další cestu, kterou se máme vydat. Přírodním parkem
vede několik cest krásně upravených, ale těm se snažíme vyhnout. Už víme, že
vedou skrz přírodní park a není kolem nich co moc zkoumat. Občas tam narazíme
na čmeldu, který opylovává rozkvetlou květinu. V houbařské sezóně podél
hlavních cest rostou muchomůrky. Ale pestrý život kolem nich není.
Podél cest
neasfaltových, to je jiná. I když jsou krásně udržované, už je kolem nich jiný
život. Tu narazíme na srnku, tu na lišku. Občas potkáme i mraveniště nebo
kance. Na kraji lesa narazíme na zajíce či bažanta. O hmyzu ani nemluvím. Sem
chodíme i na houby. Jednou panička houbařila tak usilovně, že nás zavedla do
bažiny. To byla sranda, tam se nám líbilo. To jsme to tu ale moc neznali. Nyní
k lázním chodíme pravidelně, ale jejich možností využívám pouze já se ségruší,
panička využívá lávek.
Nejraději ale
chodíme po malých pěšinkách. Ty jsou ze všech nejzajímavější. Někdy jdete podél
školky, někdy podél potoka. Na podzim jsou potůčky obvykle bez vody, ale zase v
nich rostou houby. Na konci těch nejmenších pěšinek obvykle objevíme ty
nejkrásnější místa. Třeba Velký Přebudovský rybník, studánky, psí lázně a někdy
pouze bažinu.
Tak co
přátelé, kterou cestičku si vyberete pro své toulky vy?
