Přeskočit na hlavní obsah

V Česneku, Brdy




Cesty v Brdech jsou nádherné. Vždy vede jedna hlavní a z ní postupně odbočuje spousta opravdových lesních cest, které obvykle nejsou ani v mapách. Ty já mám nejraději. Panička sice po zkušenostech říká, že půjdeme přesně po naplánované trase, ale ne vždy je to na škodu. A já si samozřejmě mohu lesní cesty, cestičky i pěšinky prohlédnout z blízka. Jen nesmím být moc daleko od paničky. To ségra, ta to má horší, ta musí chodit s paničkou po cestě. Ale v místě, o kterém vám dnes budu vyprávět, byla i paniččina cesta hodně zajímavá. To ovšem neznamená, že jsem nemapoval i okolní pěšinky.

Cesta, kterou panička vybrala, nás vedla z kopce a do kopce a stále se nám to takto střídalo. Podél cesty byla spousta mravenišť, že nebylo ani v mých silách je všechny spočítat. Co si ale budeme říkat, přehled o kámoších co tu bydlí, musí být, tak jsem se na většinu mravenišť byl podívat z blízka. Při prohlídkách jsem zjistil, že nějaká mraveniště jsou již opuštěna, některá se pomalu probouzí k životu, ale také jsem zjistil, že mravenci dostávají svému pořekadlu a jsou opravdu pilní. Hodně mravenců již nyní své příbytky zvelebuje a je radost na ně pohledět. Hlavně to jsou takoví klidní kámoši, co si hledí svého a pokud k nim někdo nezavítá na návštěvu, mají ho na háku. Ale nemyslete si, moc dobře vědí, že je pozorujete. Ve chvíli, kdy se přiblížíte moc blízko, to jsou šupem u vás a vy máte co dělat, abyste zmizeli. Jednou se mi povedlo zatavit asi hodně blízko a to byl taneček. Všechny čtyři tlapy se daly do pohybu, já se vlněl v rytmu ústupu a byl jsem vděčný, že mne nechali zmizet. Přitom jsem jim nechtěl ublížit, jen jsem byl zvědavý.

Podél cest po kterých jsme šli, ale nebyla pouze mraveniště. U většiny tekly potůčky s průzračnou vodou, místy bylo vidět, že si voda zvolila cestu po svém a teče si z kopečka a vlévá do potoka. Dokonce jsme potkaly i kameny naskládané na sobě. Nevím, jak to pojmenovat, ale v Brdech se takto obvykle označují vrcholy. Dnes jsme je potkávali přímo u cesty, aniž bychom byli na vrcholu. Paničky jsem se zapomněl na název zeptat, ale to nevadí. Vždy jsem si „hromadu“ důkladně prohlédl a dával velký pozor, abych ji nerozbil. A musím se pochlubit, povedlo se. Ale lépe se cítím při pozorování mravenců, než při obhlížení kamenných „hromad“.

Po cestě jsme potkali také spoustu boud, budek a dalších přístřešků. Jedna bouda byla veliká, na vysokých nohách a v zimě slouží jako restaurace pro místní obyvatele. Restauraci jsem si důkladně prohlédl a zjistil, že zima je již za námi a restaurace má zavřeno.

Také jsem objevil přístřešek pro lidi, ale ten byl hned na začátku výletu, takže u něj jsme se nezastavovali a pokračovali jsme dál. Kdo by také odpočíval hned na startu, že?

Ale potkali jsme i krásný domek. Bydlet sám, bydlím tam. Ideální velikost a místo pro mne. Domek to byl neveliký, v lese daleko od lidí. Měl dvě okna a lavičku vedle vchodu. Tam bych usazoval návštěvy, ke mne domů by se totiž nevešly. To by byla pohoda. Dával bych s liškami dobrou noc. Jen by mi asi bylo smutno. Nejsem zvyklý být sám. Ale můžu zkusit být hodný a podobnou boudičku si vyprosit. Jenže, být hodný … to bude dřina …