Cesty v Brdech jsou nádherné. Vždy
vede jedna hlavní a z ní postupně odbočuje spousta opravdových lesních cest,
které obvykle nejsou ani v mapách. Ty já mám nejraději. Panička sice po
zkušenostech říká, že půjdeme přesně po naplánované trase, ale ne vždy je to na
škodu. A já si samozřejmě mohu lesní cesty, cestičky i pěšinky prohlédnout z
blízka. Jen nesmím být moc daleko od paničky. To ségra, ta to má horší, ta musí
chodit s paničkou po cestě. Ale v místě, o kterém vám dnes budu vyprávět, byla
i paniččina cesta hodně zajímavá. To ovšem neznamená, že jsem nemapoval i
okolní pěšinky.
Cesta, kterou panička vybrala, nás vedla z kopce a do kopce a
stále se nám to takto střídalo. Podél cesty byla spousta mravenišť, že nebylo
ani v mých silách je všechny spočítat. Co si ale budeme říkat, přehled o
kámoších co tu bydlí, musí být, tak jsem se na většinu mravenišť byl podívat z
blízka. Při prohlídkách jsem zjistil, že nějaká mraveniště jsou již opuštěna,
některá se pomalu probouzí k životu, ale také jsem zjistil, že mravenci
dostávají svému pořekadlu a jsou opravdu pilní. Hodně mravenců již nyní své
příbytky zvelebuje a je radost na ně pohledět. Hlavně to jsou takoví klidní
kámoši, co si hledí svého a pokud k nim někdo nezavítá na návštěvu, mají ho na
háku. Ale nemyslete si, moc dobře vědí, že je pozorujete. Ve chvíli, kdy se
přiblížíte moc blízko, to jsou šupem u vás a vy máte co dělat, abyste zmizeli.
Jednou se mi povedlo zatavit asi hodně blízko a to byl taneček. Všechny čtyři
tlapy se daly do pohybu, já se vlněl v rytmu ústupu a byl jsem vděčný, že mne
nechali zmizet. Přitom jsem jim nechtěl ublížit, jen jsem byl zvědavý.
Podél cest po kterých jsme šli, ale nebyla pouze mraveniště. U
většiny tekly potůčky s průzračnou vodou, místy bylo vidět, že si voda zvolila
cestu po svém a teče si z kopečka a vlévá do potoka. Dokonce jsme potkaly i
kameny naskládané na sobě. Nevím, jak to pojmenovat, ale v Brdech se takto
obvykle označují vrcholy. Dnes jsme je potkávali přímo u cesty, aniž bychom
byli na vrcholu. Paničky jsem se zapomněl na název zeptat, ale to nevadí. Vždy
jsem si „hromadu“ důkladně prohlédl a dával velký pozor, abych ji nerozbil. A
musím se pochlubit, povedlo se. Ale lépe se cítím při pozorování mravenců, než
při obhlížení kamenných „hromad“.
Po cestě jsme potkali také spoustu boud, budek a dalších
přístřešků. Jedna bouda byla veliká, na vysokých nohách a v zimě slouží jako
restaurace pro místní obyvatele. Restauraci jsem si důkladně prohlédl a
zjistil, že zima je již za námi a restaurace má zavřeno.
Také jsem objevil přístřešek pro lidi, ale ten byl hned na začátku
výletu, takže u něj jsme se nezastavovali a pokračovali jsme dál. Kdo by také
odpočíval hned na startu, že?
Ale potkali jsme i krásný domek. Bydlet sám, bydlím tam. Ideální
velikost a místo pro mne. Domek to byl neveliký, v lese daleko od lidí. Měl dvě
okna a lavičku vedle vchodu. Tam bych usazoval návštěvy, ke mne domů by se
totiž nevešly. To by byla pohoda. Dával bych s liškami dobrou noc. Jen by mi
asi bylo smutno. Nejsem zvyklý být sám. Ale můžu zkusit být hodný a podobnou
boudičku si vyprosit. Jenže, být hodný … to bude dřina …
