Přeskočit na hlavní obsah

Velký Přebudovský rybník


Konečně nám přišlo počasí, že se můžeme chodit koupat. Ani nevíte, jak jsme se na něj těšili. Tedy alespoň já, ségruše je sice vodník, ale rozhodně ne takový jako já. Ráda se koupe, ale plavat se jí nechce, lenošce jedné. Ale to mne moc nevadí, alespoň většinu klacíků co nám panička nahází, donesu sám. Tedy spíše dopravím ke břehu. Tam mi je ségruše obvykle vezme.

Dnes je ale vše trošku jinak. Přebudovský rybník je sice krásný a velký, ale na nošení klacíků z vody tu není čas. Rybník je relativně mělký, takže zde plavání za klacíky obvykle měním za pošťuchování ségry. A těch pár temp co musím udělat, abych jí uplaval, to se nepočítá.

Když už máme pošťuchování dost, vyběhneme z vody a běháme, co nám síly stačí vedle rybníka. Je zde krásný vzrostlý les, skoro bez překážek a to se panečku běhá. Občas se paničce schováváme za stromy, po chvilce vyběhneme a jdeme se pomazlit. To má panička moc ráda. Ještě se nesmíme zapomenout těsně u ní oklepat. To je potom výskot. V tuto chvíli obvykle usoudíme, že je čas jít se opět namočit.

Také tu máme oblíbené lázně. Jsou schované u přítoku potoka do rybníka a jsou označené dřevěným křížem. Není to místo pro malé prďoly, ale kdo je větší, má zde o zábavu postaráno. A pánečci samozřejmě též. Kdo se nerad koupe, může si vytřít kožich na louce. To dělám rád, ale až po koupeli.

Takže přátelé, až někde potkáte mokrého polokoně s trávou na hřbetě, nelekejte se. Dejte mi prostor pro blbnutí a já k vám nepůjdu. Tedy asi, přeci jen mám lidi rád.