Možná si říkáte, co se mi v lese tak moc líbí. V letních dnech je to určitě stín, o který se s námi les dělí. Pak tu máme zvuky lesa, které jsou pokaždé jiné. Mám rád místa, kde ptáčci zpívají a les šumí. Nikdy ptáčci nezpívají stejně, nikdy les stejně nešumí. Vždy je to jiné. Místo od místa.
Byl jsem již na místech, kde bylo
naprosté ticho. Mezi stromy obrovské pláně bez života. Místo stínu a vlahého
vzduchu jsem šel po rozpáleném jehličí a sotva funěl. O louži jsem nezavadil. Tato místa nejsou pro mne.
Zato
Brdy jsou jiné. Ano, i zde se občas najde pláň, ale ty bývají na krajích lesa.
Naštěstí jich moc není. Navíc když si vybíráme cíle výletu, jsou ve vnitřních
částech Brd. A ty jsou husté.
Ani mi moc nezáleží na tom, zda jdu do lesa jehličnatého
či listnatého. Každý má své kouzlo. Do listnatých lesů chodím raději na podzim,
jsou krásně zbarvené a dobře se v nich hraje s paničkou na schovávanou. Na
podzim nás neprozradí ani barevné obojky, trošku sice jo, ale jedna menší lázeň
v louži a schovávaná může začít.
Jehličnaté lesy navštěvuji celoročně. Na jaře krásně
kvetou, v létě poskytují stín a na podzim a v zimě zákoutí pro spoustu her. A
jak se v nich houbaří. Houby mne sice moc neberou, ale prý jsem přeborník v
jejich hledání. Na tom něco bude. Ty krásně barevné vidí panička z dálky, ale
ty hnědé, ty jsou tak zvláštní, že stojí za prohlédnutí. Panička je u mne v
mžiku a už sbírá a ještě mne chválí, jaký jsem šikula.
V lesích žije spousta kámošů. Nejsem lovec ale zvědavý
tulák, který se rád zve na návštěvu. Vždyť pohled na krásnou srnku, ladnou laň
nebo majestátního jelena stojí za to. Jednou jsem dokonce našel malého zajíčka
a nechtěl bez něj odejít. Dal jsem mu jméno Hop a doufal, že si jej vezmeme
domů. To mi ale neprošlo. Musel jsem Hopa nechat na místě. Prý by chyběl
mamině. Každý rok se na místo vracím a koukám, zda jej neuvidím. Už jsem ho
nepotkal, ale třeba mne pozoruje odněkud z trávy.
Na krajích lesů obvykle můj famfrňák navětří lišky. To by
byly kámošky na hraní. Jednu bych bral pro ségruši. To bych měl konečně klid.
Vyblbla by se s liškou a já měl po procházkách a výletech vegáč. Ale to je
hudba budoucnosti.
Málem jsem se zapomněl zmínit o pasekách. Těch v lesích
není tolik, ani v Brdech ne. Obvykle je to místečko v již vzrostlém lese a
rotou v něm samé dobroty. Třeba malé jahody. Ty mám rád. Jiné lesní plody
nechávám paničce. Vždyť každý správný Frája se musí umět podělit. A jak skvěle
se na pasekách odpočívá, když se panička věnuje sběru dobrot … To je naprosté
bájo.
