Přeskočit na hlavní obsah

Dobrá voda

Dnes se nám povedla až druhá procházka. Měli jsme naplánovaný výlet do Žinkov, ale sotva jsme tam dorazili, přišla bouřka. Chvilku jsme čekali, zda déšť stejně rychle jak dorazil, zase neodejde, jenže se tak nestalo. Vydali jsme se proto zpět k domovu. Po cestě se vyjasnilo. Rozhodli jsme se pro zastavení u studánky Dobrá voda na vrcholu Štědrý a případné zdolání celého vrcholu. Času jsme měli dostatek, původně naplánovaný výlet byl na celé odpoledne.

Zaparkovali jsme u hlavní silnice pod vrcholem a pomalu se vydali do kopečka. Cesta nám rychle utíkala a zničehonic jsme stáli u studánky Dobrá voda. Všimli jsme si křížku, ale studánku jsme málem minuli. A to teče přímo pod křížkem. Ještě že jsem milovník vody a cestou jsem se svlažil v potůčku. U křížku jsme si chvilku odpočinuli a zvažovali, zda půjdeme dál. Vypadalo to totiž, že i zde nám za chvilku začne pršet.

Jak se říká „risk je zisk“. Rozhodli jsme se tedy pokračovat na vrchol. Ušli jsme kousek k malé školce a odtud byla cesta stále strmější. To byla sranda. Všude byly krásné velké kameny, místy jsem našel malé kamenné valy. O kousek dále rostlo borůvčí a chvíli jsem si pobíhal jen tak po jehličí.

Často jsem se musel vracet k paničce. Takhle pomalu jsem jí jít ještě nezažil. Chvílemi šla v takovém předklonu, že škrtala rukama o zem. Je pravda, že stoupání bylo čím dál náročnější a panička mi nesla sváču, ale nenapadlo mne, že co je sranda pro mne, nemusí být sranda pro člověka. A to jsme se s paničkou natoulali. Na podobné výšlapy by měla být připravená.

V půlce cesty chtěla panička výstup vzdát s tím, že se vrátíme jindy a vybereme si schůdnější cestu. To jsem jí ale rychle rozmluvil. Rozeběhl jsem se k vrcholu a zastavil na cestě. Když panička viděla mé nadšení, pokračovala za mnou a já měl čas to tu pořádně prozkoumat.

Vedle cesty se nacházela nejspíše původní kamenná cesta. Kolem byla spousta kamenných valů a občas jsem objevil i velký samostatný kámen. To se mi to pobíhalo. Toto místo bylo krásné. Přemýšlel jsem nad tím, jak to tu kdysi muselo vypadat. Vždyť ty kameny tu musel někdo vystavět, protože sami by si to nevymyslely.

Za chvilku ke mne dofuněla panička. Sotva popadala dech. Nebe se čím dál tím více kabonilo, ale když už panička došla až sem, pokračovalo se dál. O chvilku později nám začalo trošku pršet. Čím blíže jsme byli k vrcholu, tím více pršelo.

Zastavili jsme se u vyhlídky. Tedy ještě nedávno to žádná vyhlídka nebyla. To až díky kůrovci tu vznikla. Předtím tu byl nádherný hustý les. Koukali jsme po okolí a zvažovali, zda budeme pokračovat na vrchol. Přeci jen už jsme byli celkem dost mokří.

Naše rozhodování moc dlouho netrvalo. Ozval se hrom a my se vydali na ústup. Zdraví je přednější než zdolání vrcholu a zítra je také den. Kopli jsme do vrtule a letěli stejnou cestou, jako jsme šli nahoru, zpět k autu. To byl fofr. Přitom nahoru nám to trvalo takovou dobu.