Přeskočit na hlavní obsah

Felbalka



Naše tlapky nás nezavádí pouze do lesů. Někdy se stane, že se jdeme jen tak toulnout a většinu času trávíme na loukách. Je pravda, že toto se nestává moc často, protože lokalit, kde by bylo hodně luk a občas stín je nemnoho. Ale i taková místa opravdu existují.

Tentokrát jsme jeli navštívit Felbalku. Máme to sice trošku z tlapky, ale stálo to za to. Felbalka je místo, kde žije spousta členů hmyzí říše. Brouky za kámoše nepovažuji, protože jsou pro mne opravdu hodně prťaví. Navíc když mi vlezou do kožichu, strašně to lechtá. A to mne zlobí.

Na Felbalce roste spousta květin a ty přitahují motýli. Motýly mám rád. Je pravda, že se mi snaží uletět, ale to mi vůbec nevadí. Vždy za nimi chvilku běžím a obdivuji jejich ladnost v letu a nakonec je nechám odletět.

Na tomto výletě jsem se opravdu naběhal. Tolik motýlů jako zde jsem pohromadě snad ještě neviděl. Dokonce jsme potkali i krávy. Ty byly naštěstí v ohradě. A těch brouků co tu bylo. Tolik života na jednom místě. Ptáčci nám zpívali nad hlavami, brouci pochodovali pod nohami a motýli byli všude kolem nás. Taková nádhera.

Celou cestu jsme šli po krásně upravené cestě. Chvilku byla štěrková, ale většinu cesty byla bez kamínků. Po cestě šla samozřejmě jen panička. Já si poletoval po louce. Tráva mne příjemně hladila po bříšku a já měl za chvíli jazyk skoro až u kotníků. Musel jsem si dávat velký pozor, abych o něj nezakopnul. Panička mi občas upozornila, že bych měl zpomalit a trošku si odpočinout, ale copak to jde? Možná by to šlo, kdybychom na podobná místa chodili častěji. Ale tady? Když si mohu běhat daleko od paničky? Dokonce dál, než mi dovolí v lese? Tady odpočinek prostě nepřipadá v úvahu.

Chvilkami jsme zašli i do lesa. Ale to bylo opravdu chvilkami. Dlouho jsme šli podél lesa a ne ani nenapadlo do něj nakouknout. Když už jsme však v lese byli, pomalu jsem si vyklusával. Bylo to zvláštní, po loukách jsme šli skoro po rovince, ale jakmile jsme se dostali do lesa, už jsme stoupali. Sice do malých kopců, ale stoupání to bylo.

Co mne na místě hodně překvapilo, že tu bylo množství posedů a kazatelen. Podle nich jsem soudil, že tu bydlí asi i srnky a zajoši. Ti mne dnes ale vůbec nezajímali. Dnes jsem si byl zaběhat.

Po chvilce jsme se z lesa dostali opět na louku. To už jsem viděl, že jsme skoro na začátku výletu. Je pravda, že jsem byl unaven, ale ještě bych mohl pokračovat. I ten výhled je tu nádherný. Moc daleko vidět není, ale rozhled po okolí je perfektní.

Za poslední zatáčkou u lesa jsem objevil poklad. V trávě byla schovaná tůňka. Tu jsem ještě nikdy neviděl. Vyhřívalo se ní pár žabek a plavali po ní další místní obyvatelé. Byla krása se na tento život koukat.

A víte, co bylo ještě super? No přeci pokoupáníčko. To jsem musel. Vždyť místní obyvatelstvo mne k němu přímo svádělo.