Přeskočit na hlavní obsah

Holý vrch



Dnes nás tlapky zanesly na Holý vrch. Že jsme na vrcholu, jsme skoro ani nepoznali. Celou cestu jsme šli pouze do mírného kopečka po zpevněné cestě. A ten les kolem nás, ten byl úžasný. Je vidět, že se tu o něj dobře starají.

Šli jsme krásným vzrostlým lesem, kde se nám pobíhalo jedna radost. Co tu s námi bylo za kámoše nevím, asi to byla veverka. Každou chvilku totiž spadla šiška ze stromu a přitom vůbec nefoukalo. Každou spadlou šišku jsem musel zkontrolovat. Nejsem zvyklý, že by padaly v takovém množství a vůbec se mi to nelíbilo.

Záhadu spadlých šišek se mi rozluštit nepodařilo. Stejně jako záhadu políčka uprostřed lesa. Zde bych jej tedy opravdu nečekal. Zato malou chaloupku, tu možná ano. Tady by bylo nádherné bydlení. Nikde nikdo, žádný signál, takže bych měl pánečky pouze pro sebe. A to by bylo bájo. Pořádně bych si je užil. Sice bych se o ně musel dělit se ségruší, ale to by se dalo zvládnout.

Tlapky nás pomalu unášely dál a dál a za chvilku jsme se opravdu ocitli u malé chaloupky. Sice byla na kolech, ale měla u sebe stolek s posezením. Myslel jsem, že se tu na chvilku zastavíme, ale než sem došla panička, měl jsem celé okolí prozkoumané a vydal se dále. Věděl jsem, že zde na kámoše nenarazíme, protože chaloupka na kolech slouží lidem, co pracují v lese, jako odpočívárna a úkryt před deštěm. Zvířecí kamarádi lidské příbytky raději obcházejí, než aby se u nich scházeli.

Jednou jsem v takové chaloupce byl. To jsem byl ještě malý špunt. Byla tam kamínka a postel a já se tam pořádně prochrupnul. Bylo to v zimě, pamatuji si, že pořádně mrzlo. Lidé seděli kolem malého stolku a každou chvíli mne někdo drbal. Jo jo, to už je dávno. Dnes už by se nás tam tolik nevešlo. Přeci jen jsem za ta léta trošku vyrostl.

Cesta, po které jsme šli, se začala pomalu svažovat. To už se mi tlapkalo jedna radost. Pobíhal jsem si ze strany na stranu a trošku popošťuchoval ségruši. Ale opravdu jen málo. Tentokrát je totiž podezřele hodná. Nevím, jak dlouho mne to bavilo, ale k mému překvapení jsme se ocitli před další chaloupkou. Nebyla to ledajaká chaloupka. Vydala opravdu pohádkově.

Stála si kousek za zatáčkou, kterou jsme právě procházeli. Ségruše neségruše, musel jsem se kolem ní jít podívat. Dlouho jsme takovou chaloupku nepotkali. Vlastně jsme za ty roky toulání podobnou chaloupku potkali asi potřetí. K čemu slouží, netuším, ale naštěstí není z perníku, tak se nemusím bát prohlédnout si jí z blízka. A vy také ne. Sice jako z pohádky vypadá, i okolí je pohádkové, ale tady jsme v bezpečí. Možná narazíte na nějakého místního obyvatele, třeba srnce, ale na nekalé živly asi ne. Pro ně je sem odevšad daleko.