Přeskočit na hlavní obsah

Liebusovo jezírko a skalka



Opět jsem si jednou krásně tlapkal lesem. Ptáčci mi zpívali nad hlavou a cesta krásně utíkala. Jakpak by také ne. Les byl krásný, stromy vysoké a pod nimi mech a místy borůvčí. Co víc si přát. Panička šla po krásné lesní cestě a občas na mne mrkla. Tak to bývá, když si do batůžku zabalím rozum. To panička ví, že se na mne může spolehnout.

Opatrně jsem zkoumal, kdo tu asi bydlí a rozhlížel se po okolí, co tu roste. Jak jsme si tlapkali potichu, v dálce jsme viděli srnky. V klidu se procházely.

Co mne tentokrát praštilo do famfrňáku byla skála, která byla pod kopečkem. A k té jsme mířili. Cesta ke skalce nebyla žádný med. Ze začátku to vypadalo, že jsem vybral krásnou pěšinku. Zdání ovšem klame. Chvilku to opravdu byla krásná pěšinka, která vedla borůvčím. Po chvilce však v borůvčí začalo růst maliní a to už se mi moc nelíbilo.

Maliním chodím nerad. Snažil jsem se proto najít lepší cestu. Kousek ode mne jsem zahlédl místo, co vypadalo jako pěšinka a rozhodl se, že půjdu po ní. K mému překvapení jsem zjistil, že se nejedná o pěšinku, ale o potůček. Tím bych se vydat mohl, ale co panička?

Kousek jsem se potůčkem proběhl a narazil jsem na rybník. Přírodě neporučím a rozum nerozum, šel jsem si zaplavat. Panička s tím asi počítala, protože se vůbec nezlobila.

Rybníček je přímo pod skálou, která mne jako první zaujala. Takže zatímco já jsem si plaval, panička si skálu prohlížela. Škoda jen, že si nešla zaplavat se mnou. Tento rybník je naprosto báječný a vešli bychom se do něj oba.

Po chvilce mne koupání přestalo bavit a vydal jsem se za paničkou. Ať jsem koukal, jak jsem koukal, schůdnou cestu na skalku jsem nenašel. Trošku mne to mrzelo, ale na druhou stranu, ze skalky by byl vidět stejně jenom místní les. Vlastně bychom viděli pouze místa, kudy jsme šli.

Výšlap na skalku jsme tedy vzdali. To ovšem neznamená, že bychom si ji neprohlédli. Z místa, kde jsme byli, vypadala krásně. Ještě jsme si na místě přečetli informační cedule a dozvěděli se, že rybník se jmenuje Liebusovo neboli Černé jezírko a skalka je pouze Liebusova.