Přeskočit na hlavní obsah

Podolský most


Také už se těšíte na léto? Já strašně moc. Budeme se chodit koupat a toulat lesy, které budou nádherně vonět. Ne že bychom se nyní netoulali a lesy nevoněly, ale letní vůně lesa je letní vůně lesa.

Dokonce už máme vybrané i místo pro dovolenou. Jako každý rok se vydáme na Orlík k Podolskému mostu. Nejen že je tam krásná příroda, ale historie lidí co se na stavbě podíleli, je tak pohnutá, že se k mostu musíme každý rok minimálně jednou vydat a nechat si vše projít hlavou.

Také z vyprávění víme, že tento most sehrál svou roli za druhé světové války. Kousek od něj v jedné krásné vile se podepisovala kapitulace Německa. K vile ale nechodíme. Bydlí v ní hodní lidé a chceme, aby měli soukromí. Každopádně kdo by se chtěl na vilu jít podívat, určitě si nějaké informace sám zjistí a vilu snadno najde.

Nehoře u mostu je upravená vyhlídka. Abych pravdu řekl, vyhlídky jsou tam dvě, ale vypadá to, že je udržovaná pouze jedna. Z obou je nádherný výhled na Vltavu a okolí. Z levé vyhlídky, té neudržované, je dokonce vidět na výše zmiňovanou vilu.

Za mne a za ségru musím konstatovat, že dole pod mostem je to mnohem lepší než na něm. Je tu hodně vody a skoro všude je písek. To se nám to potom běhá. Rádi pobíháme po mělčině a necháváme si omývat pouze bříška. Když nás pobíhání přestane bavit, přichází na řadu koupačka. Jedinou nevýhodou tohoto místa na koupání je to, že si musíme dávat velký pozor, jak moc daleko od břehu plaveme. Pluje tu totiž spousta lodí a na ty si musíme dávat velký pozor.

I lesy kolem jsou nádherné. Co už ale nebudeme opakovat, je začátek cesty v malé zátoce u vody a cesta po zelené trase na Olešnou. To jsme si dali. Nejen že panička lezla po čtyřech, ale trasa vede po hodně strmém kopci, kde jsem měl co dělat i já. Navíc to pekelně klouzalo. Jediný komu to tlapkalo v pohodě, byla ségruše. To je taková poletucha, že v té její rychlosti se jakýkoli terén ztratí.

Jenže ten specifický pohled na most je opravdu pouze z té malé zátoky. Vede k ní krásná štěrková cesta, takže se na místo bez problému dostanete. Kopec je sice prudký, ale dá se ujít v pohodě. Jen se pak nesmíte vydat po zelené.

Co je na tomto místě ještě krásné, je, že většina fotek mostu vzniká z druhého břehu, od starého zatopeného kamenného mostu. I z té strany je krásný pohled nejen na most, ale není to úplně ono. Navíc tam bývá hodně lidí, protože je psáno, kudy se tam dostat. Ale na místě o kterém vám tu povídám, vědí snad jenom místní. Je tu sice malá loděnice, ale nikdy jsme tam nikoho nepotkali. Ani v sezóně.

Když jsme se ségruší dostatečně vykoupali a prohlédli si místo, vydali jsme se do místních lesů po již zmíněné zelené. Je pravda, že když už jsme se konečně dostali na skály, byl z nich nádherný výhled na přehradu. Kdo jej chce vidět, doporučuji jít po zelené od Olešné, nikoli od mostu a držet se opravdu po cestě. My jsme s paničkou zašli do lesů a to jsme neměli dělat.

Na mapách to vypadalo krásně. Půjdete z kopce do kopce. To jsme si říkali, že zvládneme. Zvládli jsme to, ale ta cesta. V jednom místě mne panička zvedala nad hlavu, protože jsme skončili v pořádné rokli a nebylo z ní úniku. Kdyby tento příběh vyprávěla ségruše, řekla by, že stačí jeden vysoký skok a jste nahoře. Jenže to je ségruše. Neznám člověčího parťáka, co by vyskočil dva metry vysoko a stačil by mu tak malý rozeběh.

Takže přátelé, abych tuto procházku shrnul. Místo je tu opravdu nádherné a stojí za to navštívit. Kdo se tu chce toulat po lesích, měl by jít po cestě. Jen tak si výlet pořádně užije. Opravdu moc dobře vím, o čem vám tu vyprávím. Naposledy jsem tu byl loni. Sami uvidíte, že je tu nádherně.