Také už se těšíte na léto? Já strašně moc. Budeme se chodit koupat a toulat lesy, které budou nádherně vonět. Ne že bychom se nyní netoulali a lesy nevoněly, ale letní vůně lesa je letní vůně lesa.
Dokonce už máme vybrané i místo
pro dovolenou. Jako každý rok se vydáme na Orlík k Podolskému mostu. Nejen že
je tam krásná příroda, ale historie lidí co se na stavbě podíleli, je tak
pohnutá, že se k mostu musíme každý rok minimálně jednou vydat a nechat si vše
projít hlavou.
Také z vyprávění víme, že tento
most sehrál svou roli za druhé světové války. Kousek od něj v jedné krásné vile
se podepisovala kapitulace Německa. K vile ale nechodíme. Bydlí v ní hodní lidé
a chceme, aby měli soukromí. Každopádně kdo by se chtěl na vilu jít podívat,
určitě si nějaké informace sám zjistí a vilu snadno najde.
Nehoře u mostu je upravená
vyhlídka. Abych pravdu řekl, vyhlídky jsou tam dvě, ale vypadá to, že je
udržovaná pouze jedna. Z obou je nádherný výhled na Vltavu a okolí. Z levé
vyhlídky, té neudržované, je dokonce vidět na výše zmiňovanou vilu.
Za mne a za ségru musím
konstatovat, že dole pod mostem je to mnohem lepší než na něm. Je tu hodně vody
a skoro všude je písek. To se nám to potom běhá. Rádi pobíháme po mělčině a necháváme
si omývat pouze bříška. Když nás pobíhání přestane bavit, přichází na řadu
koupačka. Jedinou nevýhodou tohoto místa na koupání je to, že si musíme dávat
velký pozor, jak moc daleko od břehu plaveme. Pluje tu totiž spousta lodí a na
ty si musíme dávat velký pozor.
I lesy kolem jsou nádherné. Co už
ale nebudeme opakovat, je začátek cesty v malé zátoce u vody a cesta po zelené
trase na Olešnou. To jsme si dali. Nejen že panička lezla po čtyřech, ale trasa
vede po hodně strmém kopci, kde jsem měl co dělat i já. Navíc to pekelně
klouzalo. Jediný komu to tlapkalo v pohodě, byla ségruše. To je taková
poletucha, že v té její rychlosti se jakýkoli terén ztratí.
Jenže ten specifický pohled na
most je opravdu pouze z té malé zátoky. Vede k ní krásná štěrková cesta, takže
se na místo bez problému dostanete. Kopec je sice prudký, ale dá se ujít v
pohodě. Jen se pak nesmíte vydat po zelené.
Co je na tomto místě ještě
krásné, je, že většina fotek mostu vzniká z druhého břehu, od starého
zatopeného kamenného mostu. I z té strany je krásný pohled nejen na most, ale
není to úplně ono. Navíc tam bývá hodně lidí, protože je psáno, kudy se tam
dostat. Ale na místě o kterém vám tu povídám, vědí snad jenom místní. Je tu
sice malá loděnice, ale nikdy jsme tam nikoho nepotkali. Ani v sezóně.
Když jsme se ségruší dostatečně
vykoupali a prohlédli si místo, vydali jsme se do místních lesů po již zmíněné
zelené. Je pravda, že když už jsme se konečně dostali na skály, byl z nich
nádherný výhled na přehradu. Kdo jej chce vidět, doporučuji jít po zelené od
Olešné, nikoli od mostu a držet se opravdu po cestě. My jsme s paničkou zašli
do lesů a to jsme neměli dělat.
Na mapách to vypadalo krásně.
Půjdete z kopce do kopce. To jsme si říkali, že zvládneme. Zvládli jsme to, ale
ta cesta. V jednom místě mne panička zvedala nad hlavu, protože jsme skončili v
pořádné rokli a nebylo z ní úniku. Kdyby tento příběh vyprávěla ségruše, řekla
by, že stačí jeden vysoký skok a jste nahoře. Jenže to je ségruše. Neznám
člověčího parťáka, co by vyskočil dva metry vysoko a stačil by mu tak malý
rozeběh.
Takže přátelé, abych tuto
procházku shrnul. Místo je tu opravdu nádherné a stojí za to navštívit. Kdo se
tu chce toulat po lesích, měl by jít po cestě. Jen tak si výlet pořádně užije.
Opravdu moc dobře vím, o čem vám tu vyprávím. Naposledy jsem tu byl loni. Sami
uvidíte, že je tu nádherně.
