Ze začátku to byla sranda. Šli
jsme po krásné lesní cestě, chvilku trošku stoupali, chvilku klesali. To nám
ani nepřišlo. Stále jsme něco zkoumali a cestu moc nevnímali. Ptáčci nám
zpívali do kroku a nám se tlapkalo jedna radost. Co chvíli jsme se smáčeli ve
vodě, protože i zde tečou potůčky proudem. Sice
malým, ale tečou.
Z
námi vybrané cesty vedla spousta dalších cest. Některé krásné, jiné pěkně
zarostlé. Ani jsme se nenadáli a stáli jsme na rozcestí k Třemešnému vrchu. Na
vrch nevede žádná cesta ani pěšinka, veškeré cestičky končí u cedule
upozorňující na přírodní památku. Pak se musíte vydat přímo za famfrňákem do
kopce a jste na vrcholu.
Zní to tak krásně, vydat se za famrňákem. Jenže zde nás
čekal nejtěžší úsek výletu. Ve chvíli kdy cestičky skončily, přišlo na řadu
maliní a další pichlavé rostlinky. K tomu si přidejte kamení a mech a rázem
zjistíte, že dostat se na vrchol není nijak jednoduché.
Naštěstí jsme to nevzdali. Šli jsme pomalu kupředu a
doufali, že brzy budeme na vrcholku. Cestou jsme se zastavili jednou nebo
dvakrát, abychom se pořádně rozhlédli. K našemu překvapení zde bylo vidět do
dáli. Viděli jsme další brdské kopce a lesy.
Po příjemné vyhlídce jsme se vydali přímo na vrchol.
Cesta nám už docela ubíhala, protože maliní řídlo a nahrazovaly jej jiné
rostlinky. Zjistili jsme, že vrcholek není moc vysoký a je označen kameny. Není
z něj žádná vyhlídka, ale to nevadí.
Z vrcholku se nám šlo již mnohem lépe. Byli jsme
překvapení, jak rychle jsme byli dole. Konečně přišla i pauzička na sváču. Tu
jsme si užili. Nejenom že jsme se pořádně nabaštili, ale ještě jsme si stihli
odpočinout, než se vydáme zpět k domovu.
Cesta zpět nám utekla jako voda. Jen jsme si jí trošku
prodloužili. Na cestě po které jsme šli, byla taková spousta louží, že jsme se
museli ve všech smočit. Tak moc nás to bavilo, že jsme přešli cestu, kterou
jsme se měli vracet. Když jsme to zjistili, vydali jsme se zpět do míst, kde
cesta měla být.
K našemu překvapení cesta na místě nebyla. Zato v mapách
ano. Flintu do žita jsme samozřejmě neházeli. Jelikož se snažíme vracet jinou
cestou, než kudy jdeme k cíli, bylo nám jasné, že se zopakuje koupání v
loužích. A to vždy stojí za to. Navíc čím více jsme mokří, tím se nám na
výletech více líbí.
