Přeskočit na hlavní obsah

U Krakonoše, Přírodní park Pod Štědrým


Když zakopnete o bludný kámen a tlapky vás donesou na místo, které je nádherné, ale vůbec byste nečekali, že se u něj objevíte. Přesně takový pocit mám vždy, když se jdu podívat ke Krakonošovi. Samozřejmě nechodím sám, je se mnou ségruše s paničkou. I ony musí o bludný kámen zakopnout.

Nebo vlastně nemusí. Kousek Krakonošova máme v Přírodním parku Pod Štědrým. Je to takový malý přístřešek u Měrčína. Spíše než přístřešek se jedná o krmelec, ale pokud by vás tu zastihl déšť, s celou rodinkou se tu v pohodě schováte.

Kolem vás bude les. Nízké stromky mezi vysokými. Na zemi mech a borůvčí. Občas tu zahlédneme lišáka, ale že ho uvidíte, to vám slíbit nemůžeme. Nechodí sem pravidelně.

V houbařské sezóně okolo Krakonošova přístřešku roste nepřeberné množství hub. Loni jsem tu paničce pomáhal nasbírat hříbky. Já osobně jsem samozřejmě nesbíral. Já si jen tak poletoval a označoval místa, kam má panička přijít.

Kousek od Krakonošova příbytku je i vyhlídka do okolí. Koukáte z ní přes pole na místní lesy. Lesy se mění tak rychle, že po půl roce nepoznáte, že už jste tu byli. Jen přístřešek a jeho nejbližší okolí zůstává stejné.

Moc lidí sem nezavítá. Jestli je to pro ně daleko nevíme. Za krásou místní přírody a klidem se vyplatí vyrazit. Psí kamarádi si procházku určitě užijí. Je zde vidět široko daleko a les svádí k různým lumpárnám. Třeba ke hře na schovávanou. Se ségruší už tu máme své tajné skrýše. Pomalu nám sice odrůstají, ale svůj čel stále dokonale plní.

Pod vysokými stromy se občas najdou shluky několika nízkých stromů. Není jich moc pohromadě a jsou na pár místech v okolí. Ty jsme také objevili při houbaření. Tehdy jsme zahlédli továrnu na koblihy a šli se raději schovat. Místní koně jsou sice hodní, ale když jsme sem začali chodit, měli malé neposlušné hříbě. To mi dávalo zabrat. Na zavolání nereagovalo a stále mne chtělo okusovat. Ještě že jsem ho potkal jen dvakrát.

Nejraději to tu máme po dešti. To jsou cesty plné louží a i mezi stromy občas narazíme na lázně. Divočáci si tu vybudovali kaliště. Ty já je se ségruší využívám k láznění. Panička má vždy radost, když nás vidí z půlky hnědé a do dálky nám svítí pouze černý hřbet. Naštěstí se z Krakonošova vracíme vždy kolem rybníka, tak se můžeme vykoupat.