Přeskočit na hlavní obsah

Zřícenina hradu Potštejn



Po dlouhé době jsme se vydali na zříceninu hradu. Tentokrát vyhrál Potštejn. Když jsme výlet plánovali, mysleli jsme si, že nic moc na místě nezbylo. No, abych pravdu řekl, je to pravda. Ale to co na místě je, je škoda nenavštívit.

Čím blíže jsme se ke zřícenině blížili, tím zajímavější zřícenina byla. Její přítomnost prozradilo několik velkých balvanů u pěšinky. Hned za nimi jsem objevil bývalé hradby. Nebo to mohly být obvodové zdi, přesně nevím, ale v tu chvíli mne výlet začal opravdu bavit.

Běhal jsem po hradě ostošest a přemýšlel nad tím, jak asi kdysi vypadal. Kdo tu bydlel a jaký měl život. Hrad je totiž větší, než ze začátku vypadá. Jedna řada hradeb se rozšiřuje a zanedlouho je místo, kde jsou řady hned dvě. Mezi nimi je dlouhá roklinka. Ta vypadá hodně navštěvovaně.

Lidí sem moc nechodí, ale lesních kámošů tu mám nespočet. Podle stop bych to tipnul na srnky s rodinami, možná i nějakého zajocha. Kdo tu žije opravdu v hojném počtu, budou myši. Jejich obydlí jsem vyčmuchal hned několik. V ještě větším počtu než myši tu žijí ptáci. Jejich zpěv vás tu provází na každém kroku.

Místy to tu vypadá, jakoby zřícenina dávno zůstala za námi. Zdání v tomto případě naštěstí klame. Chvilkami to tak sice vypadá, ale zaběhnete si za zatáčku a jste opět na hradě. Dokonce na hradě větším, než se zdál být před zatáčkou.

Místo je to opravdu hodně zvláštní. Znám zříceniny, kde je zřícenina na jednom místě. Tato je rozeseta po okolí. Ne moc velkém, ale na jednom místě není. Napříč celou zříceninou vede pěšinka, takže je třeba prozkoumat obě strany okolo ní. To mi vůbec nevadí, já zkoumám nepoznaná místa rád.

Pěšinka mne zaváděla čím dál více do lesa. Nakonec jsem dorazil na rozcestí a zjistil, že jsem zříceninu nechal za sebou. K mému překvapení vedla z rozcestí pěšinka pod Potštejn, tak jsem zabočil a vydal se po ní. Když už jsem viděl hrad, ještě si musím prohlédnout, jak moc dominantní je.

V bučině bylo na zříceninu krásně vidět i z pod kopečka. Tyčila se nade mnou v celé své kráse. Opravdu bylo na co koukat. Občas jsem se zašel mrknout na balvan, který byl osamocený uprostřed netykavek, občas jsem se jen tak proběhl po okolí. To mne obzvlášť v netykavkách hodně baví.

Pěšinka před námi se začala pomalu zužovat a byla čím dál tím více zarostlá. To mne lákalo ještě více. Jakpak by také ne, když nevíte, co za překvapení se u ní skrývá. Vydal jsem se proto dále. Ani jsem se nenadál a stál jsem u rybníčku dokonale ukrytého v lese. Než se panička zmohla na zavolání, už jsem se čvachtal.

Ani si nedokážete představit, jak moc jsem si koupel užíval. Tlapky již potřebovaly schladit a na tomto místě se chladilo jedna radost. Ze všech stran rybníčku byl les, který mne dokonale skrýval. Ptáčci mi k plavání zpívali a panička mi občas hodila nějaký ten klacík, abych si pořádně zaplaval. Jo jo, tento výlet se opravdu povedl.