Brdy jsou Brdy. Vždy se do nich
rád vracím. Je to jediné místo, po kterém se mi stýská, když se do něj dlouho
nedostanu. Tentokrát jsme si vybrali na nás hodně netradiční místo, bývalý
klášter Teslíny. Věřte tomu nebo ne, byla výzva jej najít.
Sotva jsem vyskočil z auta,
nemohl jsem tlapky udržet v klidu. Stačilo se jednou pořádně nadechnout a
já věděl, že jsme opět v Brdech. Ušadla ani očadla jsem již žhavit
nemusel. Zpěv ptáků nešlo přeslechnout a očadla vstup do lesa zaznamenala ještě
ve chvíli, než jsme zastavili.
Vím, šmírovat se nemá. Ale
poručte si. Když sjedete z krásné asfaltky na lesní cestu, poznáte, že
jste skoro v cíli. Podle času stráveného v autě také dokážete
odhadnout, kam vás panička veze tentokrát.
Od auta jsme se vydali jak jinak než
do kopečka. Chvilku jsme šli po krásné asfaltce. Ale opravdu jen chvilku. Za
chvilku jí vystřídala štěrková cesta. Netrvalo dlouho a už jsem si to tlapkal
po krásné brdské lesní cestě. Takové, jakou jsem ještě nikde jinde nepotkal.
Cestou jsem musel všechno
očmuchat. Famrňák měl pro tentokrát moře práce. Hlásil mi, že sem chodí spousta
psích kámošů. Očadla zase zjistila, že i srnek je tu dostatek. Čím hlouběji
v lese jsme byli, tím více kámošů jsem navětřil. Srnky i kanci byli cítit
na každém rohu.
Tolik práce famrňák dlouho neměl.
Když navětřil první krásnou louži, musel jsem ho schladit. Než se panička
nadála, famfrňák byl schlazený a já pokračoval v hledání našeho cíle.
Jak vypadají zříceniny, moc dobře
vím. Hledal jsem proto místo, kde by bylo dostatek kamení. Až mne překvapilo,
jak snadno jsem ho našel. Místečko, kde mezi vysokými stromy nic neroste a
kamení je tu na každém kroku. Co mne trošku mátlo, bylo, že nemělo žádný řád.
To u zřícenin nebývá.
Ani paničce se nezdálo, že bychom
byli v cíli. Místečko si prošla a nafotila, ale stále se tvářila zmateně.
Když jsem v okolí nic nového nevyčmuchal, vydali jsme se dále. Zahnuli
jsme doleva a najednou jsme šli z kopečka.
Cesta nás vedla krásným voňavým
lesem. Vedle ní tekl potůček vody. Místy bylo vidět, jak do potůčků přitékají
další malé potůčky. Jo jo, Brdy jsou tu znát na každém kroku.
Jak jsem si tak přemýšlel nad
Brdy, zničehonic se přede mnou objevil pomníček. Trošku jsem zrychlil, abych
tam byl první a stihl si jej pořádně prohlédnout. Tady už to spíše vypadá jako
bývalý klášter.
Když ke mně došla panička, dala
mi zapravdu. Konečně jsme našli ten správný cíl. Podle vzdálenosti bych
tipoval, že první místo, které jsme našly, mohlo ke klášteru také patřit.
Pořádně jsem okolí prozkoumal.
Křížek nechal za sebou a pobíhal jsem mezi stromy s famfrňákem
v pohotovosti. Měl jsem tušení, že by tu na nás mohl vybafnout nějaký
místní kámoš. To se naštěstí nestalo.
Díky famfrňáku jsem objevil místa,
která ke klášteru určitě patřila. Jako třeba kamenný příkop opodál. Patrných
místeček bývalého kláštera je tu pomálu. Bystrému oku však určitě neujdou.
