Ke studánce nás vedla kamenitá
cesta. Po té se mi moc dobře netlapká. Malé kamínky mi nevadí, ale kamínky na
této cestě byly moc ostré. Byl jsem proto moc rád, že si mohu pobíhat lesem
vedle cesty. Jen tak po spadaném jehličí na měkoučké zemi. Tak to mám rád.
Hned za první křižovatkou začal
vedle štěrkové cesty téct potok. Abych pravdu štěkl, asi to nebude potok, který
by tu tekl celoročně. Spíše to bude koryto, které odvádí přebytečnou vodu. Té
je tu po deštích opravdu hodně.
Každou chvíli mne polechtala na
bříšku tráva, občas jsem si poposkočil pro šišku. Přemýšlel jsem, jakou
lumpárnu dnes provedu. Vždyť přeci s lumpárnami cesta lépe utíká. Hra na
schovku zde hrát nešla, nebylo moc míst kam se schovat. Mohli jsme hrát hru
objev choroš, těch tu roste opravdu hodně. Ale jak jen paničce štěknout
pravidla?
Jak jsem si tak rozmýšlel, čím
rozptýlím paničku, zahlédl jsem značku na stromě. To by tak bylo, aby tam byla
studánka. To by panička mrkala, že jsem ji objevil jako první.
Zrychlil jsem proto krok a
vyrazil ke značce. Pod značkou jsem vyhupsnul z vody a začal hledat cíl
našeho výletu. Vrtěl jsem si chvostem, aby panička viděla, kde jsem.
Pochvala mne moc potěšila. Jen
studánka bez vody mne trošku rozesmutněla. Vždyť všude kolem je tolik vody a
studánka je vyschlá. To mi přišlo smutné. Rozhodl jsem se proto, že se sem za
čas ještě vrátím. Třeba bude po okraj plná vody. Kdo ví, i zázraky se
v Brdech dějí.