Cesta k Jezírku nás vedla
nádherným vzrostlým smíšeným lesem. Lesem, jehož stromy nám poskytovaly úkryt
před sluncem a který nádherně voněl.
Z jedné strany rybníka nás
cesta vedla těsně nad rybníkem. Tady se nám se ségruší moc líbilo. Chvilku jsme
běželi po cestě, chvilku si plavaly jen tak u břehu. Když jsme neplavali, tak
jsme ve vodě alespoň blbli. Tento rybník jsme si opravdu užili.
Chvilkami jsme měli potřebu
zamířit k paničce. Samozřejmě že tuto potřebu jsme měli hlavně ve
chvílích, kdy nám z kožichů tekla voda proudem. Jenže my jsme tu měli
takovou radost, že jsme se o ní s paničkou museli podělit.
Co naplat, když už jednou
s úsměvem zahudrovala, že už smrdíme všichni stejně a můžeme si tedy hrát
sami, bylo nám jasné, že můžeme v této hře klidně pokračovat. Za ty roky
co se s paničkou chodíme koupat, víme, že když nám její vtažení do hry
vyjde poprvé, vyjde i poté.
Také ale víme, kde si tuto hru
můžeme dovolit hrát. Když jsme od bahna, tak bychom tuto hru s paničkou
nehráli. I když, když nad tím tak přemýšlím, ani to by nebylo od věci. Na
druhou stranu, čím více bahýnka máme na sobě, tím lépe. O bahýnko se nerad
dělím i se ségruší. Budu to muset promyslet. Ale až někdy jindy. Tady budu
blbnout tak dlouho, dokud budu mít Jezírko nablízku.
K našemu překvapení jsme
Jezírko obešli skoro dokola. Ani nevíte, jakou jsme měli radost. Ta nás sice na
chvilku opustila, když jsme se přibližovali k hrázi. Zde byl kousek
rybníka oplocen. Asi kvůli kachnám. Ty náš famfrňák větřil už z dálky.
Kachny jsme sice neviděli, ale
slyšet byly docela daleko. Tady jich musí bydlet.
Když jsme nemohli do vody, rozhodli
jsme se porozhlédnout po dalších kámoších. Kromě lišky jsme žádného kámoše
neobjevili. I tu lišku jsme neviděli, ale podle nory soudíme, že tu asi někde
bydlet bude. Nebo bydlela. Jeden nikdy neví.
Když oplocení rybníka skončilo,
s velkou radostí jsme hupsli do vody. Zde už byl rybník hlubší a muselo se
plavat. To ségruši moc nebavilo. Já už byl z procházky tak vysílen, že
jsem se rozhodl, pomalu ale jistě pohybovat se výhradně po cestě. A šetřit
síly. Nikdy totiž nevím, jak daleko jsme od cíle. Jediné co vím s jistotou
je, že do cíle dojít musím.
