Přeskočit na hlavní obsah

Kaplička Proměnění Páně Krista

Dnes vám budu vyprávět o kapličce Proměnění Páně Krista. Cesta, která nás ke kapličce zavedla, vedla stále do kopce.

 Tlapkal jsem si lesem a rozhlížel se na všechny strany. Famfrňák stále někoho větřil. Jakpak by také ne, tady musí žít kámošů. Les je tu krásně různorodý a stromy vysoké. Chvilku si pobíháte borůvčím, chvilku skotačíte na kamenech.

 Abych pravdu štěkl, cestu, po které šla panička, jsem moc nesledoval. Na to nebyl čas. Já se soustředil pouze na sebe. V půlce kopce mne už od skotačení začaly bolet tlapky. Bříško jsem měl krásně mokré od koupání se v loužích. Začal jsem proto hledat místečko, kde bych si odpočinul.

 Les, kterým jsme šli, se pomalu začal měnit. Už nebyl tak hustý jako pod kopcem. Čím výše jsme byli, tím více se nám otevíral.

 Z příjemného pološera bylo světlo. Borůvčí pomalu ubývalo. Kameny se zmenšovaly, až nakonec byly úplně malinkaté. Pod stromy přibylo jehličí a šišek.

 V tu chvíli jsem ho uviděl. Místečko pro odpočinek bylo najednou přímo přede mnou. Rozeběhl jsem se k němu, co mi zbytky sil dovolily. Čím blíže jsem byl, tím bylo větší. Ze začátku jsem viděl pouze stříšku. Jak jsem se blížil, přibyly i lavice.

 V kebuli se mi honila jen jediná myšlenka. Musím si odpočinout. A zde, na tomto místě, se bude určitě líbit i paničce. Dofuněl jsem si pod přístřešek a padl za vlast. Po chvilce přišla panička.

 Když mne panička uviděla, sedla si ke mne a začala se rozhlížet. V zápalu bolavých tlapek jsem úplně přehlédl ten nádherný výhled. Bylo vidět opravdu hooodně daleko. Že uprostřed lesa bude takováto vyhlídka, by mne ani ve snu nenapadlo.

 Musel jsem se na to otočit. Přeci si nenechám ujít takovou nádheru. Jak jsem se otáčel, zmerčil jsem kousek od nás další překvapení.

 Na kopečku přímo nad námi stála kaplička. Krásná opravená kaplička, kterých jsem za celou dobu našich toulek moc nepotkal. K té se půjdu podívat, až mi to tlapky a panička dovolí.

 Ještě chvilku jsme se koukali pohledem do dálky. I posilnit jsme se stihli a vyrazili vstříc kapličce. Už nás čekal opravdu malý kousíček cesty. Jen cesta nás vedla i nadále do kopečka. Do kopečka čím dál tím prudšího.

 Vchod do kapličky ohraničovaly dva velké stromy. V jejich stínu je kaplička najednou malinkatá. To ovšem nic nemění na tom, že je krásně opravená a udržovaná.

 Rozhlížel jsem se kolem kapličky a myslel si, že mne šálí zrak. Tolik lidí pohromadě jsem dlouho neviděl. Je vidět, že místní kaplička nezlákala k návštěvě pouze nás.