Přeskočit na hlavní obsah

Kaprov

 Vodičky na koupání není nikdy dost. Jak všichni víte, koupu se skoro všude, kde to jde. A jak rád. V Kaprově tomu bylo jinak. Zde by mne do vody nikdo nedostal. Tedy možná dostal, ale to by v okolí nesměly být krásné čisté rybníky.

 V poslední době vám hodně vyprávím o rybnících v okolí Tchořovic. To je lokalita pro mne jako dělaná. Rybník na rybníku. Většina s naprosto průzračnou vodou. U některých nechybí ani plážička.

 Ani jedním z těchto bodů Kaprov nevyniká. Je to jediný rybník v okolí, který je zelený. Sice ne moc, ale k průzračně čisté vodě má daleko. Možná je to tím, že je to malý rybníček a podle názvu v něm bydlí kapři.

 Obyvatelstvo Kaprova jsem nezkoumal. Zato jsem pořádně prozkoumal okolí rybníka. Nejvíce mne zaujala chatka na břehu. Ta je pěkná. Asi stále slouží rybářům, kteří se o rybník starají. Do místní krajiny krásně zapadá.

 Když jsem měl chatku a rybník očíhnutý, šel jsem se podívat po okolí. Běhal jsem po měkoučké cestě a koukal, jestli nenarazím na nějakého kámoše.

 Žádného kámoše jsem nepotkal. Ani famfrňák žádného nenavětřil. Pokud mne ovšem očadla nešálí, podle stop tu bydlí srnky a zajoši. Tomu se ani moc nedivím. Lokalita k jejich pobytu naprosto vybízí.

 Po chvilce pobíhání jsem změnil směr a Kapřín nechal za zády. Běžel jsem po cestě ke keřům, které mne z dálky zaujaly. Podobných keřů v okolí moc není, proto si myslím, že ukrývají nějaké tajemství.

 Kebulí se mi honilo, ž by tu mohl bydlet nějaký ten zajoch. Oběhl jsem proto keře zezadu a pořádně je očmuchal. Z této strany jsem zajocha nenavětřil. Běžel jsem dál podél keřů. Už už se stáčely k cestě, když tu jsem si všimnul, že se zvláštně rozestupují.

 Kopnul jsem proto do vrtule a vběhl na cestu. Kousíček jsem běžel po cestě a rychle se blížil k místečku, kde určitě něco bude.

 Mezi keři opravdu něco bylo. Stál tam křížek v celé své kráse. První křížek co na mne působil zapomenutě. Stál tam tak sám. Keře mu ustupovaly a trávu kdysi někdo posekal.

 Většina křížků mne vybízela k zastavení a zamyšlení. Jenže tento křížek mi dává brouka do kebule. Stojí si na hezkém místě. Otočený je do přírody a občas kolem něj někdo projde. Proč u něj mám dojem, že na něj někdo zapomněl?