Když je chvilku teplíčko, je
třeba zavítat k vodě. Ne, že bychom to sem měli zrovna blízko, ale
Podolský most a jeho okolí máme rádi.
Zastavovat jsme se zde začali
teprve předloni. Do té doby jsme vždy jen prosvištěli kolem. Nyní již víme, že
to byla chyba. Nejde pouze o prohlídku tohoto mostu. Od mostu je krásná
vyhlídka do okolí. A když je malý provoz, vydáme se po úzkém chodníčku na most
a panička se kouká na řeku.
Z mostu je vidět opravdu
hodně daleko. Jen je škoda, že chodníček je pouze metr široký a zábradlí tak
vysoké. Musím zde být hodně opatrný a ke všemu nic nevidím. Takže když se jde
panička kochat z mostu, sedím jí u nohy a čekám, až vyrazíme zpět.
Z vyhlídky z parkoviště
u mostu, to je jiná. Tam se kochám i já. Vidím na protější břeh a na řeku. Na
to, že je vyhlídka hned u hlavního tahu mezi Táborem a Pískem, je na vyhlídce
ticho a klid. Možná že myšlenky co se mi zde honí kebulí, veškerý hluk od
silnice utlumí, kdo ví.
Toto místo je jedno z mála
míst, kde se zastavím i já. Tlapky přestanou mít potřebu kamkoli běžet a jsou
schopné jen tak v klidu se mnou ležet a kochat se. Stejkárna nemá potřebu
žadonit o kousek zmrzliny co jí panička. Jsem zde v naprostém klidu a
maximálně pohroužen ve svých myšlenkách. Někdy je mi až líto, že odtud
odjíždíme.
To se však změní ve chvíli, kdy
sjíždíme k řece. To už jsem napnutý jak struna a těším se, až budeme u
vody. Cesta k vodě je uzounká a panička je vždy nervózní, že někoho
potkáme. A já s ní. Na silnici se vejde pouze jedno auto a míst
k vyhnutí je tu opravdu málo. Navíc je silnice samá zatáčka.
Když už se dostaneme k vodě,
to je radosti. Vyskočím z auta, počkám, až se panička zberchá a fofrnicky
mažeme k vodě. Už máme své místečko. Jezdíme k bývalému kamennému
mostu, ale ten obvykle nevidíme. Je skoro celý rok pod vodou.
Toto místečko je naše oblíbené i
proto, že tu není nikde ani noha. I rybáři chytají o kousek dále. To se mi to
tu plave jedna radost. Ke všemu sem nevede tak adrenalinová cesta, jako na naše
oblíbené místo na druhém břehu řeky.
V neposlední řadě jako velké
plus vidím to, že je tu písek a žádné velké balvany jako na druhém břehu.
Dokonce jsme objevili zákoutí, kde může vegetovat i panička. Vstup do vody je
plynulý, takže co více si přát? Snad jen to, aby nám tu místečko vydrželo co
nejdéle.
