Přeskočit na hlavní obsah

Rybník Vitanovy



Vitanovy, velký rybník schovaný v lese u Tchořovic. Plný krásně čisté vodičky. Takové rybníky máme se ségruší rádi.

 Opět jsme si tlapkali cestou necestou, lesem nelesem, přímo za famrňáky. Za tlapami se nám jen prášilo. Se ségruší jsme měli blbnoucí náladu. Jakpak by také ne. Je krásně a touláme se lesem. K tomu nám do kroku svítí sluníčko a ptáčci zpívají. Co více si přát?

 Les před námi začal pomaličku ztrácet na hustotě. Bylo vidět dál a dál. Můj famrňák větřil vodu, ale stále jí neviděl. Se ségruší jsme si pobíhali a občas přinesli paničce šišku.

 Najednou zničehonic jsme ho uviděli. Byl přímo před námi v celé své kráse. Na hladině se odrážely stromy, které ho ukrývaly. O kousek dál bylo vidět mraky, které pluly po obloze. Neskutečná nádhera uprostřed lesa.

 Byl jsem tak překvapený, že mi i šiška co jsem nesl ve stejkárně vypadla. Podíval jsem se na ségruši a ani mrknout jsem nemusel. V mžiku se tlapy daly do pohybu a my vyrazili kupředu. Tlapa míjela tlapu, chvost mi pomáhal udržovat směr a ušadla mi plápolala ve větru, div mi nenafackovala.

 Konečně jsem tam byl. Stál jsem po kotníky ve vodě a vrtěl si chvostem. Blbnoucí nálada nás se ségruší neopouštěla.

 Les jsme vyměnili za rybník. Za rybník krásně mělký, jako stvořený na blbnutí. Občas zakopnete o kámen a v mžiku máte kebuli pod vodou. V tu chvíli se zvednete. Pokud máte čas, stihnete se oklepat.

 Jenže tady je tak krásně, že není čas na zbytečné oklepávání. Když se vydáte dále do rybníka, cítíte, jak pod vámi plavou rybičky. Kdo to nezažil, neví, o co přichází. Ani neví, jak to šimrá. Čím více nás rybky šimraly, tím více jsme blbli.

 Když už se šimrání nedalo vydržet, vrátili jsme se zpět ke břehu a blbli u paničky. Ta měla radost. Vodní sprchu vystřídala bahenní.  Protože jsme hodní parťáci, nechtěli jsme, aby byla panička od bahna. Vydali jsme se proto zpět k rybičkám, nabrali do kožichu vodu a paničku pořádně vysprchovali.

 A panička? Ta se na nás moc nezlobila. Jen nám začala házet do vody šišky. S těmi si hrajeme raději než s klacíky. Svádíme o ně se ségruší urputnější boj a vždy se tak unavíme, že máme co dělat, abychom došli dom.

 Vitanovy jsme opouštěli s těžkým srdíčkem. Objevili jsme kousek ráje na zemi. Ani jsme si ho nestačili pořádně užít a už jsme vyráželi k domovu. Snad příště budeme mít to štěstí a strávíme tu více času. Třeba i s míčky. Kdo ví.