Přeskočit na hlavní obsah

Třemšín

Konečně na Třemšíně. Ne a ne se na něj dostat. Tentokrát nám to vyšlo. O zajímavých místech na jeho úpatí jsme již několikrát vyprávěli, ale na vrchol jsme se dostali až nyní. Byla to opravdu dřina. Ta ovšem začala až nad Třemšínskou boudou.

 Výstup k Třemšínské boudě byl velká legrace. Pobíhal jsem si vzrostlým lesem, místy po bříško v borůvčí, místy po cestičkách. Cestu jsem si naprosto užíval. Do těchto míst jsem stoupal již několikrát, pokaždé jinou cestou. Ale nad boudu jsem se s paničkou vypravil až nyní.

 Tentokrát vybírala cestu panička. K mému potěšení vybrala starou lesní cestu, dnes již skoro neznatelnou s tím, že po ní půjdeme jen kousíček a napojíme se na žlutou turistickou trasu.

 Pěšinka byla porostlá vysokou trávou. Chvilkami mi koukal pouze hřbet. Musel jsem si pobíhat s kebulí hodně zdviženou, jinak bych na pěšinku neviděl.

 Cesta porostlá trávou se po chvilce začala pomalu měnit. Tráva již nebyla tak hustá a vysoká jako na začátku. Postupně se vytrácela a místo ní jsme se ocitli ve vysokém borůvčí. Terén se pomalu zvedal. Tlapkal jsem si opatrně vzhůru, kebuli stále vztyčenou. Na větření jsem vůbec nemyslel. Soustředil jsem se pouze na to, kam šlapu.

 Za chvíli nebylo po cestě v borůvčí ani památky. Už jsme byli pouze ve vysokém borůvčí a šli směrem ke žluté značce, která se zdála být kousek před námi. Jenže kousek před námi začal být nekonečný. Borůvčí začalo skrývat kameny, takže jsme každou chvilku zakopli. K tomu jsme stále stoupali. Chvilkami jsem si říkal, že jsme měli jít asfaltové cestě, kterou jsme u Třemšínské boudy překročili.

 Konečně jsme se dostali na pěšinku označenou žlutou turistickou značkou. Po nohami jsme měli měkoučkou cestu posypanou jehličím. Podél rostly stromky, místy vysoké, místy nízké. Borůvčí bylo čím dál tím nižší a již pouze vedle pěšinky. To jsme si oddychli.

 Vydali jsme se svižnějším tempem k našemu cíli. Vrchol Třemšín se zdál být tak blízko. Jenže zdání někdy klame. Ne, že by vrchol byl moc daleko, ale čekal nás úsek, se kterým jsme nepočítali.

 Už jsem se viděl na vrcholu. Stromky pomalu ustupovali a já si myslel, že za nimi je náš cíl. Moc jsem se nemýlil, opravdu tam byl. Jenže k němu bylo třeba pokořit ještě jedno malé stoupání.

 Jakmile jsem došel za poslední stromek podél pěšinky, uviděl jsem něco, co mi vyrazilo dech. Přede mnou se tyčil sráz plný kamení. Na jediném stromě poblíž byla cedule upozorňující na nebezpečí. Přesně tudy jsme měli s paničkou vystoupat k našemu cíli.

 Koukli jsme na sebe a bylo nám jasné, že budeme pokračovat. Druhou možností bylo, sestoupat pomalu borůvčím a kamením zpět k Třemšínské boudě a jít po asfaltové cestě. Tato varianta také moc bezpečná nebyla.

 Panička dala do batohu vše, co měla v ruce, a mohlo se začít stoupat. Prvotní obavy vystřídalo nadšení. Pro mě nebylo moc složité vyhopsat nahoru. Dokonce se mi místo zalíbilo tak, že jsem lítal nahoru a dolů, jako bych šel po normální pěšince.

 Zato panička. Na tu byl krásný pohled. Netvářila se vůbec mile a z posledních sil funěla po čtyřech do kopce. Asi se jí moc dobře nešlo. Je pravda, že kameny se vrtěly pod tlapami i mně, ale svou nervozitu jsem nedal najevo.

 Za chvilku jsme byli oba na vrcholku. První co nás přivítalo, byly hradby zříceniny hradu Třemšín. Lehl jsem si na pěšinku před nimi, panička si sedla vedle mne a odpočívali jsme. Byli jsme tu sami, na vyhlídce, která není ani v mapách zapsaná. A jaký je z ní výhled.

 Když jsme si dostatečně odpočinuli, vydali jsme se k našemu cíli. Vrchol již byl blízko, stejně jako zřícenina hradu. Ono je vlastně obojí na jednom místě. Cestou jsme potkali ještě několik míst, ze kterých byl krásný výhled.

 Z některých míst bylo vidět na celé Mladosmolivecko, včetně větrné elektrárny v Dožicích. Z druhé strany kopce byla vyhlídka na Brdy a místní lesy.

 Prošli jsme celý vrchol Třemšín. Očmuchal jsem všechna zákoutí, co jsem našel a prohlédl si zbytky hradeb. Krkolomnou cestu jsme nechali za zády. Ještě jednou jsme se rozhlédli po okolí a unavení vyrazili k domovu. Tentokrát již po upravené asfaltové cestě.