To si takhle tlapkáte lesem a
myslíte si, že už vás nic nemůže překvapit. Všechny okolní cestičky máte
prozkoumané, tak se vydáte tou poslední.
Pobíháte si nádherným vzrostlým
lesem a štěkáte si, jak je tu nádherně. Cesta vám utíká pod tlapami a vy si
prohlížíte to, co v běžných lesích nevidíte. Skoro nedotčenou přírodu,
která si sama zkouší poradit. A jde jí to, ne že ne.
Je tu pár míst, kde je vidět, že
zasáhla ruka člověka, ale v tomto kousku lesa opravdu minimálně. Stromy si
leží popadané po sobě tak, jak je shodil vítr. Jsou porostlé mechy a choroši.
Jejich kmeny již nejsou tvrdé. Jsou měkké, nasáklé vodou. I při menším tlaku
cítíte, jak se rozpadají.
Přesně to jsou Brdy. Brdské lesy,
které máme s paničkou tak rádi. Žije tu spousta kámošů, od zajochů a
srnek, až po jeleny s laněmi. A těch divočáků co tu pobíhá. Ani mne
nenapadá, jaký zvířecí kámoš by tu nechtěl bydlet. Vždyť je to ráj na zemi pro
lesní zvěř.
Lidí sem moc nechodí. I když …
Kousek nad námi je vrchol a zřícenina hradu Třemšín. Tolik lidí jsem nepotkal
v celých Brdech, jako právě na Třemšíně. Ale zde, o několik metrů níže,
kam se tlapká po lesní pěšině, tady opravdu moc lidí není.
Dnešní pobíhání jsem si opravdu
užíval. Cestou necestou, pěšinkou nepěšinkou, zkrátka přímo za famfrňákem.
Proletěl jsem kolem velkých kamenů a kmenů stromů, co si leží na zemi. Oběhl
jsem několik pahýlů stromů, které byly prorostlé choroši. Od tlapek se odrážel
šustot suchého listí z podzimu. Jedním slovem nádhera. Ke všemu mé
pobíhání vedlo z mírného kopečka. Žádný náročný výstup, ten byl pozvolný a
sestup, ten je jedna báseň.
Už jsem byl skoro pod kopcem,
když mi cestu zkřížila cesta. Ani nevím, jak daleko jsem si pobíhal. Metr
střídal metr a já nebyl vůbec unaven. O to větší překvapení bylo, že jsem již
skoro na konci naší cesty.
Rozhlédl jsem se na obě strany a
vyrazil vstříc konečné části našeho výletu. Opět jsem si začal tlapkat, tentokrát
už jako velký rozvážný Frája. Zničehonic se předemnou objevily tři dřevěné
kříže. Stály si jen tak u cesty. Musel jsem u nich zastavit a prohlédnout si
je. Tady bych kříže nečekal.
Proč tu jsou, nevím. Žádné
povídání tu o nich není, takže ani panička mi toto tajemství neobjasnila. Možná
je to tak dobře. Brdy skrývají svá tajemství a ne vždy jsou veselá.
