To si takhle tlapkáte Brdy v místech,
kde jste byli naposledy před dvěma roky. Na některých místech změnu nepoznáte.
Některá místa však prošla velkou proměnou.
Kůrovec je všude. Ani Brdům se
nevyhnul. Uprostřed kopců je to velká škoda. V místech, kde jsem před
dvěma roky potkal srnky, dnes nikdo nebydlí. Nemá kde. Z hustého vzrostlého
lesa v tomto místě nezbylo skoro nic.
Opodál je to trošku jiné. Z hustého
vzrostlého lesa sice moc nezbylo, ale díky kůrovci zde vznikla nádherná
vyhlídková místa. Musím štěknout, že je to na místech, kde se kopce začínají
lámat. V místech, kde by se jeden pes bál jít dolů.
Nejsem sice žádný bojsa, ale ze
srázu po kamenité stráni opravdu nerad chodím. Naštěstí jsme mohli zůstat
nahoře. Toto místečko neobjevil jako první můj famfrňák. Jsem si jist, že to
byl stejný dobrodruh, jako jsme my.
Chvilku jsem tlapkal lesem plným
cest. Stromy kolem nás byly vzrostlé, jen místy byly taková malá špuňťata.
Nebyly mi ani po kolena. Byly jen o mrňousek vyšší než okolní borůvčí.
Hlavní cesta byla krásně
měkoučká. Procházela si lesem a na ní navazovala spousta lesních cest. Nebyly
to ledajaké cesty. Hodně jich poznamenala těžba z posledních měsíců a deštivé
počasí posledních dní. Každou chvilku jsem narazil na louži. Někdy velkou, občas
malou.
Nevěděl jsem, kam skočit dříve. Jestli
mám jít pod stromy, co na místě zbyly a hledat místní kámoše, nebo jen tak
ochutnávat vodičku z jedné louže po druhé. A co teprve taková koupačka v jedné
z velkých louží? Na tu samozřejmě nesmím zapomenout.
Rozhodl jsem se vzít louže útokem
a ještě se při tom rozhlížet po okolí. Běhal jsem z louže do louže, občas
zaběhl pod strom, co v místě zůstal. Nad hlavami mi zpívali ptáčci, kolem
mne sem tam proletěl motýl.
Jak jsem si takhle pobíhal a
blbnul, začal se les přede mnou pomalu otevírat. Ani jsem se nenadál a koukal
jsem do dálky. Do dálky tak daleké, že jsem ani nepoznal, kam koukám. Viděl
jsem spousty polí a lesů. Mezi nimi se občas objevila louka.
Nejdříve jsem si myslel, že se mi
to jen zdá. Když mne pohladila panička, bylo mi jasné, že jsem vzhůru. Opravdu
jsem stál na místě, ze kterého jsem měl svět jako na tlapce.
Kousek ode mne ležela lavička.
Nízká dřevěná lavička, která sváděla k posezení. Vydal jsem se k ní a
ulehl vedle. Doufal jsem, že panička se posadí ke mně a budeme se chvilku
kochat. Tohle místečko si zaslouží malé zastavení. Jeden se tu cítí, jako by se
čas zastavil.
