Přeskočit na hlavní obsah

Chalupa


 Objevil jsem malou chaloupku, před hlubokým lesem. K mému velkému překvapení nebyla schovaná mezi stromy, ale pyšně si stojí v malé malebné vísce s názvem Nepomuk.

 Chaloupku jsem objevil docela náhodou. Tlapkal jsem si to na vodítku na kraji silnice a jen tak se rozhlížel kolem. Co jsem mohl dělat jiného, když jsem byl připnutý se ségruší k člobrdici. To se mi místo toulacích myšlenek kebulí honí, levá pravá, přední zadní. Ne moc rychle, abych nepředbíhal a zase ne moc pomalu, aby nebrzdil. Jo, kamarádi, chůze u nohy na vodítku není žádná legrace.

 Při takové chůzi nemusí být ani famrňák v pohotovosti. Na vodítku je vůdcem naší party člobrdice a jde se striktně podle ní. Ale očadla jsou v pohotovosti. Alespoň ta mi výlet zpříjemňují.

 Jak jsme si tak procházeli obcí, minuli jsme spoustu zajímavých staveb. Tato chaloupka je však jedinečná. I správci místních lesů tu mají chaloupku podobnou. Před ní bylo tolik aut, že nebyla skoro vidět.

 Zato tato. Ta si hrdě stojí na zahradě v celé své kráse. I plot má dobový. To už je co štěknout. Taková chaloupka by se mi moc líbila. Ještě kdyby stála na kopci. Z jedné strany vyhlídka, z ostatních les. To by bylo bájo. Na takovém místě by mi stačila jen malá zahrádka, ze které bych se kochal. Hlídat by musel někdo jiný.

 Nevím proč, ale vždy když dorazím do Nepomuku, honí se mi nad kebulí mraky a vypadá to, že každou chvilku začne pršet. Jednou bych se chtěl touto vesničkou projít a pořádně si jí užít. Vždyť je tak krásná. Stojí zde několik podobných domků tomu, který mne dnes tak zaujal. Obcí zurčí potůček a nikdo nikam nespěchá. Nad obcí se hrdě ukazují Brdy. Takový malý podbrdský ráj.