Občas člobrdici se ségruší
vytáhnu jen tak do lesa. Žádné velké zastavení není v plánu. V plánu je
užít si procházku a pořádně se vyřádit. Vždyť na světě je tak krásně. Je třeba
užívat si života, dokud můžeme. Spát se může za deštivých dnů.
Když mi nestačí procházka po
okolí, ale chci se vydat někam dále, stačí několikrát oběhnout auto a hodit
smutný kukuč na člobrdici. Ta hned pochopí, že je čas vyrazit na místo, kde
jsme ještě nebyli. Když jedeme se ségruší, není to nikam daleko od domu, ale zato
procházka je dlouhá.
Tentokrát mne čekalo překvapení.
Opět jsme zastavili pod Malým Tokem. Ani nevíte, jak jsem se lekl, že půjdeme
na místo, kde jsme byli včera. S tím bych nemohl souhlasit. To je moc
krátká doba na to, aby se na místě něco změnilo. Obzvlášť když jde o místo, kam
moc psisek a lidí nechodí.
Sotva jsem se pořádně rozkoukal,
vybral jsem cestu skrz vesničku. Člobrdici se moc nezdála, ale dala se
přesvědčit. Hodila si batoh na záda, ségruši připnnula na vodítko a už jsme si
to tlapkali. Prošli jsme kolem staré chaloupky před hlubokým lesem a pokračovali
dále za famfrňákem.
Za chvilku mi očadla hlásila, že
jsme v lese. Ségruše byla vypuštěna a šlo se zkoumat. To bylo něco. Všude
kolem byl vysoký hustý les. Borůvčí by tu jeden pohledal. Zato všude tečou
potůčky vody. Pod statnými stromy je spousta jehličí, šišek a klacíků na hraní.
Chvilku jsem jen tak blbnul se
ségruší, chvilku pozoroval okolí. Mám rád ty lesy, kde je vidět daleko od
cesty. Na těchto místech si můžeme běhat, jak se nám zachce. Jen se musíme člobrdici
vidět a slyšet. To jsou procházky jedna radost.
Když mne pobíhání a pozorování
okolí přestalo bavit, šel jsem dělat společnost člobrdici. Ta si to kráčela po
krásné asfaltce s úsměvem na rtech. Občas se zastavila a koukala, jak
blbnu se ségruší.
Nevím, jak dlouho jsem si takto
vykračoval, než jsem zahlédl rozcestí. V tu chvíli jsem hodil očadlem po
člobrdici, zavrtěl chvostem a vystartoval kupředu. Nesmím dopustit, abych byl
na rozcestí později než první. To se mi stalo několikrát a nikdy jsem neměl
možnost okolí pořádně prozkoumat. Od té doby jsem poučen. Jakmile zahlédnu
rozcestí, vyrazím kupředu.
Drápky na asfaltce lehce cvakaly
a já byl během chvilky u cíle. To byl fofr. Hodil jsem očadlem nejdříve doleva,
poté doprava a když jsem zjistil, že nic nejde, přeběhl jsem cestu a hupsnul do
lesa. V tu chvíli jsem ho uviděl. Stál přede mnou v celé své kráse.
Malý dřevěný křížek na podstavci.
Hrdě si stojí u cesty, podél které vede cyklostezka. Je vidět, že se o něj
někdo stará. Okolí kolem je krásně uklizené a křížek vypadá jako nový.
