Přeskočit na hlavní obsah

Křížek CHKO Brdy



 Občas člobrdici se ségruší vytáhnu jen tak do lesa. Žádné velké zastavení není v plánu. V plánu je užít si procházku a pořádně se vyřádit. Vždyť na světě je tak krásně. Je třeba užívat si života, dokud můžeme. Spát se může za deštivých dnů.

 Když mi nestačí procházka po okolí, ale chci se vydat někam dále, stačí několikrát oběhnout auto a hodit smutný kukuč na člobrdici. Ta hned pochopí, že je čas vyrazit na místo, kde jsme ještě nebyli. Když jedeme se ségruší, není to nikam daleko od domu, ale zato procházka je dlouhá.

 Tentokrát mne čekalo překvapení. Opět jsme zastavili pod Malým Tokem. Ani nevíte, jak jsem se lekl, že půjdeme na místo, kde jsme byli včera. S tím bych nemohl souhlasit. To je moc krátká doba na to, aby se na místě něco změnilo. Obzvlášť když jde o místo, kam moc psisek a lidí nechodí.

 Sotva jsem se pořádně rozkoukal, vybral jsem cestu skrz vesničku. Člobrdici se moc nezdála, ale dala se přesvědčit. Hodila si batoh na záda, ségruši připnnula na vodítko a už jsme si to tlapkali. Prošli jsme kolem staré chaloupky před hlubokým lesem a pokračovali dále za famfrňákem.

 Za chvilku mi očadla hlásila, že jsme v lese. Ségruše byla vypuštěna a šlo se zkoumat. To bylo něco. Všude kolem byl vysoký hustý les. Borůvčí by tu jeden pohledal. Zato všude tečou potůčky vody. Pod statnými stromy je spousta jehličí, šišek a klacíků na hraní.

 Chvilku jsem jen tak blbnul se ségruší, chvilku pozoroval okolí. Mám rád ty lesy, kde je vidět daleko od cesty. Na těchto místech si můžeme běhat, jak se nám zachce. Jen se musíme člobrdici vidět a slyšet. To jsou procházky jedna radost.

 Když mne pobíhání a pozorování okolí přestalo bavit, šel jsem dělat společnost člobrdici. Ta si to kráčela po krásné asfaltce s úsměvem na rtech. Občas se zastavila a koukala, jak blbnu se ségruší. 

 Nevím, jak dlouho jsem si takto vykračoval, než jsem zahlédl rozcestí. V tu chvíli jsem hodil očadlem po člobrdici, zavrtěl chvostem a vystartoval kupředu. Nesmím dopustit, abych byl na rozcestí později než první. To se mi stalo několikrát a nikdy jsem neměl možnost okolí pořádně prozkoumat. Od té doby jsem poučen. Jakmile zahlédnu rozcestí, vyrazím kupředu.

 Drápky na asfaltce lehce cvakaly a já byl během chvilky u cíle. To byl fofr. Hodil jsem očadlem nejdříve doleva, poté doprava a když jsem zjistil, že nic nejde, přeběhl jsem cestu a hupsnul do lesa. V tu chvíli jsem ho uviděl. Stál přede mnou v celé své kráse.

 Malý dřevěný křížek na podstavci. Hrdě si stojí u cesty, podél které vede cyklostezka. Je vidět, že se o něj někdo stará. Okolí kolem je krásně uklizené a křížek vypadá jako nový.