Přeskočit na hlavní obsah

Křížek u obce Kladrubce



 Přírodní park Pod Štědrým svým návštěvníkům kromě nedotčené přírody může nabídnout k vidění i nepřeberné množství různých křížků, pomníků a kapliček. Ne všechny jsou uvedeny v mapě a ne všechny schovává les. Tentokrát jsem se s člobrdicí vypravil ke křížku, který stojí v zatáčce za obcí Kladrubce. Z dálky bych řekl, že se jedná o kapličku, ale v mapě je označený jako křížek.

 Ke křížku jsem se pomalu blížil po hlavní silnici, která spojuje Kladrubce a Přebudov. Musel jsem jít člobrdici u nohy, protože by tudy mohlo projet auto. Co si budeme štěkat, přeci jen je to silnice pro auta. Jak jsem se domníval, žádné nás neminulo. Ale je lepší být připraven.

 Nad kebulí se mi honily mraky. Co chvíli to vypadalo, že zmokneme. To bych nerad. Jenže kvůli mrakům slibujícím déšť na obloze, nemohu být stále doma. Také se musím někdy unavit. A dnes se unavím, ani nemrknu. Chůze u nohy je totiž opravdu únavná.

 Raději bych si pobíhal cestou necestou, lesem nebo loukou. Pozoroval okolí, poslouchal zpěv ptáčků a užíval si procházky. Jenže ne každý cíl procházky mi takovéto pobíhání dovolí. Občas se musím uskromnit a přizpůsobit. Vím, že příště se opět proběhnu.

 Dnes se mi nad kebulí honí mraky, ale ptáčci mi i přesto do kroku zpívají. Co chvilku vykoukne puňťa a svými paprsky prosvítí okolí. Je krásný den.

 Čím blíže se s člobrdicí blížím k cíli, tím hůře se mi u nohy jde. Už vidím křížek před sebou. Jak rád bych se rozeběhnul a pořádně jej prozkoumal. Jenže nesmím. Musím jít tempem člobrdice a věřit, že mi čas pro prozkoumání okolí poskytne.

 Křížek se ukrývá mezi statnými stromy. Když tlapkáte po svých, Kladrubce máte za zády, je vidět z dálky. Pokud byste jeli na kole, už byste se museli na cíl soustředit. Až tak moc neschovaný totiž není. A to je dobře. Pokud by svítilo sluníčko, rád bych si ke křížku lehnul a odpočinul si ve stínu.

 Nakonec jsem se opravdu dočkal. Sotva jsem s člobrdicí ke křížku dorazil, dala mi volno. Vím, že do silnice nemohu. Naštěstí je vedle křížku i polní cesta a na té se mohu trošku proběhnout. Po ochutnávce vodičky z první louže co jsem potkal, vrátil jsem se k člobrdici. Ta si stihla křížek vyfotit a nyní si jej prohlédnu já.

 Je větší, než křížky obvykle bývají. Vlastně s křížky co z okolí znám, nemá kromě označení v mapě nic společného. To mu ovšem nic neubírá na kráse. A majestátnosti, se kterou si hrdě stojí pod vysokými stromy. Jako by se stromy doplňoval. Musím štěknout, že i přes nutnou chůzi u člobrdice jsem s dnešním malých cílem spokojen.