Přeskočit na hlavní obsah

Podolsko



 Obvykle se s člobrdicí toulám úžasnou přírodou naší republiky. Obcím a městům se vyhýbám. Jenže na této dovolené jsem přišel na to, že je to velká škoda. Sice si ve městech a obcích nemohu pobíhat, jak se mi zachce, ale je tu tolik vzkazů k přečtení. Tolik zajímavých zastavení, které v přírodě obvykle nepotkáme.

 Obec Podolsko mne zaujala nejen svou historií. Není to tak dávno, kdy stála v malebném údolí u řeky. Odtamtud byla částečně přestěhována a pozemky byly zatopeny. Jak tohle všechno vím? Přeci z naučné tabule v obci. A nejen z ní. Člobrdice i další místní mi o obci tolikrát vyprávěli.

 Tlapkal jsem si spokojeně lesem. Za zády nechal hlavní silnici a ruch aut. Ani jsem nemrkl a už jsem stál u pomníku. Stojí si tu na kopečku tak sám, za malým dřevěným plůtkem. Celé jeho okolí jsem důkladně prozkoumal, ale kromě ptáčků jsem nenarazil na kámoše. Nakonec došlo i na zkoumání pomníku. Je popsaný takovým zvláštním písmem. Někde jsem jej již zahlédl. Moc často se však s tímto písmem nesetkávám.

 Pomalu jsem se s pomníkem loučil a nechal jej za zády. Kousek přede mnou končil les a já viděl malou vísku. Tak moc jsem se těšil na kámoše, že člobrdice měla co dělat, aby se mnou držela tempo.

 Les se přede mnou pomalu rozevíral. Očadla viděla několik domků, zato famfrňák větřil vodičku. Nejdříve jsem nevěděl, čemu dát přednost. Ve chvíli, kdy jsem vyšel z lesa, bylo rozhodnuto. Po pravé tlapce jsem uviděl krásný malý rybníček. Před rybníčkem stály velké kameny.

 Mrknul jsem na člobrdici a vyrazil. Široko daleko ani živáčka, tak mi člobrdice můj malý útěk prominula. Hupsnul jsem do vody a jen tak si plaval. Vlastně ne jen tak, byl jsem rozhodnut, že celý rybníček vypiju. Už dlouho jsem nepotkal louži a v tomto počasí jednomu vyschne v krku. Přeci nebudu pít čistou vodičku z misky, když mohu vypít rybník. To dá přeci rozum, ne?

 Když jsem byl vykoupaný a v rybníčku zbyla jen troška vody, vypravil jsem se na průzkum vísky. Obešel jsem několik domů a chatek, pozdravil se s malým toulavým kámošem a zastavil se u naučné cedule. Když mi jí člobrdice přečetla, zvedl jsem famrňák a vybral náš další směr.

 Vedl jsem člobrdici za úžasnou vůní místního lesa. Ještě jsem minul pár chatek a už jsem byl u lesa, když jsem objevil nádhernou velkou vilu. Vilu, která svou velikostí a vzezřením mezi místní domky vůbec nezapadá. Naopak, krásně mezi nimi vyniká.

 Jak jsem si tak pobíhal kolem vily a zkoumal, kdo tu bydlí, vzpomněl jsem si, odkud vilu znám. Kdykoli jdeme na vyhlídku k Podolskému mostu, koukám na ní. Dnes u ní poprvé stojím. Vila, která se zapsala do místní historie i s pánem, který si jí postavil. Nikdy by mne nenapadlo, že k ní zavítám. Přitom stačí zvednout famfrňák v malé vísce a než se naděju, stojím u ní.