Přeskočit na hlavní obsah

Pomník u lomu v CHKO Brdy



 Když vyrazíte na výlet do Brd, nejspíše narazíte na pomník. Těch je v Brdech opravdu nespočet. Některé jsou v mapě, ale na většinu objevíte tak, že se touláte místními lesy.

 Když si tlapkáte po Brdech, v kebuli máte pouze je. Nedá vám to. Stejně jako mne. Tlapkáte si lesem, místy po cestách, místy jen tak borůvčím. Málokde narazíte na jehličí či listy pod stromy. To spíše narazíte na vysoké kapradí. Toho je v této části Brd opravdu hodně.

 Nezáleží na počasí. Ať je pod mrakem nebo svítí sluníčko, vždy vám nad hlavou budou zpívat ptáčci. Okolo cest uvidíte nespočet mravenišť, která si žijí svým vlastním životem. Životem, který se zastavuje pouze v zimě.

 To je ta správná brdská atmosféra. Svět, který známe z běžného života jako by nebyl. Zde máte čas. Za sebe musím štěknout, že mi čas strávený v Brdech uteče vždy strašně rychle. A je úplně jedno, zda jsem v nich hodinu nebo půl dne. Vždy bych si přál, abych v nich mohl zůstat.

 Když si takhle tlapkám a rozjímám nad tím, jak je tu krásně, obvykle něco objevím. Stačí sejít pěšinkou z cesty, po které jdete. Ať je cesta asfaltová nebo lesní, na nejkrásnější místa v Brdech vede vždy jen pěšinka.

 Nejinak je to u pomníku, který byl vystaven na počest padlého kapitána Rudé armády, Ivana Voronova. K němu vede pěšinka, byť již upravená lidmi. Od cesty není pomník moc vidět, ale pěšinku z kamení opravdu nelze přehlédnout.

 U každého pomníku se musím zastavit. V kebuli se mi honí, co se asi v místě stalo, že na něm vyrostl pomník. Co to bylo za člověka, kterému je pomník věnován. Podle mne je velká škoda, že o místních pomnících je tak málo informací. Ale musím uznat, že pomníky vyrůstají na pěkných poklidných místech, kde nad otázkami v kebuli můžete rozjímat, aniž by vás někdo rušil.

 Nevím, zda jsem se již naučil žít místním tajemným životem, nebo jen můj famfrňák ví, kdy a kam se má otočit. Není výlet, abych něco zajímavého neobjevil. I když začátky byly těžké. Člobrdice, lidská část mé party, mne v začátcích toulání na pěšinky pouštět nechtěla. Netrvalo naštěstí dlouho a zjistila, že po cestách, které si vybrala, moc zajímavých zastavení neobjeví.

 Od té doby jsem vůdcem naší party já. Občas na člobrdici dám, musím ovšem štěknout, že je to opravdu jen občas. A na ségruši, která je nepostradatelným článkem naší party? Ta je zatím stále tak rozběhaná, že nikdy nic neobjeví. Tedy kromě bahenních lázní a louží. Na ty je přebornice.