Po dlouhé době jsem se vydal do
Brd. Ani nevíte, jak moc mi chyběly. Kopečky, cesty a cestičky a hustý les kam
se podívám. Nemohu štěknout, že by se mi v jižních Čechách nelíbilo, ale
Brdy jsou Brdy.
Sotva jsem vyskočil z auta,
byl jsem k nezastavení. Doběhl jsem na začátek lesa a věděl, že to bude
prima výlet. Člobrdice mi pro dnešek mé poslouchání neposlouchání určitě
promine. Chci, aby měla radost. A jak to člobrdice říká, když je šťastný a
spokojený pes, je šťastná a spokojená i ona. Udělám proto tedy vše, co bude
v mých silách. A možná i něco více.
S lehkostí jsem probíhal
mezi stromy a chvostem si radostně vrtěl. Kdokoli, kdo mne jen koutkem očadla
zahlédl, musel vidět mou radost. Bříško mi hladilo vysoké borůvčí, ve kterém se
občas objevila i modrá borůvka. Nad kebulí mi zpívali ptáčci a já si dnešní den
opravdu užíval.
Nevím, zda příjemně foukal
větřík, nebo jsem běhal tak rychle, že se mi to jen zdálo. Co vím určitě je, že
mé tlapky nechtěly zastavit. Kdykoli narazily na překážku, rychle jí oběhly. A
já si mohl lítat s větrem o závod. Ušadla za mnou vlála a chvost se stále
vrtěl.
Nevím, jak dlouho jsem si jen tak
běhal borůvčím. Bylo to tak bájo, že jsem přestal sledovat čas. Běhal jsem od
stromu k člobrdici a od člobrdice na místa, která očadla zaujala.
Netrvalo dlouho, a stál jsem na
kopečku. Stále ve vysokém borůvčí pod vysokými stromy. Přeci jen se na místě
něco změnilo. Přímo přede mnou vyrostla skála. Tedy skála, spíše bych štěkl
skalka. Nebyla majestátně vysoká. Byla vysoká tak akorát. Co mne na ní nejvíce
zaujalo, byl její tvar.
Z jedné strany se pomalu
zvedala nad borůvčí. Vytvořila takový malý mostek. Z něj mi stačilo
několikrát vyskočit po schůdcích nahoru a byl jsem na jejím vrcholu. Až tak
snadné bylo, dostat se na vrchol skalky. Na chvilku jsem se na něm usadil a
koukal do okolí. Viděl jsem vysoké stromy, majestátně se tyčící nad borůvčím.
Nevím, co jsem od výstupu na
skálu čekal. Vždyť skalka je celá v lese, nižší než stromy. Že z ní
nic neuvidím, to mne mělo trknout, než jsem hopsal nahoru.
Sotva jsem zjistil, že nejsem na
vyhlídce, už jsem se hnal dolů. Několikrát jsem skalku oběhl a zjistil, že je
sama o sobě krásná. Zvláštně tvarovaná. Místy je kolmá k zemi, jinde tvoří
stupínky, co připomínají schody. Místy je porostlá mechem, místy je vidět její
nádherný kámen. Takhle ze země je sama o sobě hezká. Žádnou vyhlídku
nepotřebuje. A na případné hry v jejím okolí je naprosto dostačující.
Třeba hra na honěnou, ta by se tu hrála. Nebo na schovku. Kdo se umí jen
trošičku maskovat, našel by zde super úkryty. Tak super, že by jej spoluhráč
jen těžko hledal.
