Na našich toulkách občas zavítáme
do měst a obcí. Tentokrát tomu nebylo jinak. Nedaleko vodní nádrže Orlík jsme
navštívili malou vísku s krásným jménem Zbonín. Jak víte, o malých vískách
vám moc často neštěkám. Ale u Zbonína musím udělat výjimku.
Od začátku až do konce Zbonína
jsem musel jít na vodítku. Nebyla to tedy prochajda, na které bych mohl zkoumat,
co se mi zachce. Je až s podivem, že u této vísky mi to vůbec nevadilo. Je
opravdu hodně jiná, než ostatní vísky co znám.
V celé obci jsem objevil
spoustu nádherných starých zemědělských usedlostí a těch správných jihočeských
chaloupek. Některá stavení jsou krásně
udržovaná. Je vidět, že místní člobrdové se o ně starají, jak nejlépe mohou a
bydlí v nich rádi.
Na druhou stranu obec má i
spoustu opuštěných domů. Je až s podivem kolik. Přitom kdybych mohl,
nevěděl bych, který si vybrat dříve. Ať již to jsou staré zemědělské usedlosti
nebo malé chaloupky, až na jednu jsem neobjevil žádnou, ve které by se nedalo
bydlet. Navíc v klidu místní vísky. Za žádným plotem na mne neštěkal psí
kámoš. Za celou procházku obcí jsme potkali pouze jednoho člobrdu. A auta a
jiné dopravní prostředky místní silnice skoro ani nezná.
Při procházce obcí mne nezaujaly
pouze domky, ve kterých bydlí nebo by mohli bydlet člobrdové, zaujala mne i
kaplička. Stojí si hned u hlavní silnice a je krásně schovaná pod stromem. Sice
do ní není vidět, ale zvenku je krásná.
Když jsem procupital a prošel
poslední zatáčkou, zaujal mne velký bývalý statek. Nádherně zrekonstruovaný a
jak byl rozkvetlý. I očadla mne přecházela.
Všude samá květina. Naproti domku stojí lavička. Kdo si na ní přijde
odpočinout, bude mít nádherný výhled a klid na rozjímání.
Kousek za obcí jsem objevil další
křížek. Opět ukrytý pod stromy. I malá lavička je u něj připravená na posezení.
Kdo se posadí tu, bude mít krásný výhled na Zbonín.
U tohoto křížku má vodítková
prochajda končila. Odtud jsem si to zamířil po polní cestě do lesa. To bylo
něco. V kebuli jsem měl spoustu myšlenek a nyní jsem je konečně mohl
vstřebat. Vedle mne bylo pole plné obilí a místy vlčích máků. Na druhé straně
cesty bylo křoví a před ním spousta barevného lučního kvítí. A těch motýlů. To
byla nádhera.
