Přeskočit na hlavní obsah

Zbonín


 Na našich toulkách občas zavítáme do měst a obcí. Tentokrát tomu nebylo jinak. Nedaleko vodní nádrže Orlík jsme navštívili malou vísku s krásným jménem Zbonín. Jak víte, o malých vískách vám moc často neštěkám. Ale u Zbonína musím udělat výjimku.

 Od začátku až do konce Zbonína jsem musel jít na vodítku. Nebyla to tedy prochajda, na které bych mohl zkoumat, co se mi zachce. Je až s podivem, že u této vísky mi to vůbec nevadilo. Je opravdu hodně jiná, než ostatní vísky co znám.

 V celé obci jsem objevil spoustu nádherných starých zemědělských usedlostí a těch správných jihočeských chaloupek.  Některá stavení jsou krásně udržovaná. Je vidět, že místní člobrdové se o ně starají, jak nejlépe mohou a bydlí v nich rádi.

 Na druhou stranu obec má i spoustu opuštěných domů. Je až s podivem kolik. Přitom kdybych mohl, nevěděl bych, který si vybrat dříve. Ať již to jsou staré zemědělské usedlosti nebo malé chaloupky, až na jednu jsem neobjevil žádnou, ve které by se nedalo bydlet. Navíc v klidu místní vísky. Za žádným plotem na mne neštěkal psí kámoš. Za celou procházku obcí jsme potkali pouze jednoho člobrdu. A auta a jiné dopravní prostředky místní silnice skoro ani nezná.

 Při procházce obcí mne nezaujaly pouze domky, ve kterých bydlí nebo by mohli bydlet člobrdové, zaujala mne i kaplička. Stojí si hned u hlavní silnice a je krásně schovaná pod stromem. Sice do ní není vidět, ale zvenku je krásná.

 Když jsem procupital a prošel poslední zatáčkou, zaujal mne velký bývalý statek. Nádherně zrekonstruovaný a jak byl rozkvetlý.  I očadla mne přecházela. Všude samá květina. Naproti domku stojí lavička. Kdo si na ní přijde odpočinout, bude mít nádherný výhled a klid na rozjímání.

 Kousek za obcí jsem objevil další křížek. Opět ukrytý pod stromy. I malá lavička je u něj připravená na posezení. Kdo se posadí tu, bude mít krásný výhled na Zbonín.

 U tohoto křížku má vodítková prochajda končila. Odtud jsem si to zamířil po polní cestě do lesa. To bylo něco. V kebuli jsem měl spoustu myšlenek a nyní jsem je konečně mohl vstřebat. Vedle mne bylo pole plné obilí a místy vlčích máků. Na druhé straně cesty bylo křoví a před ním spousta barevného lučního kvítí. A těch motýlů. To byla nádhera.