Přeskočit na hlavní obsah

Zvíkovský Otavský most


 Tentokrát jsme měli s člobrdicí velké plány. Projít se po několika vyhlídkách v okolí Zvíkova. Plány byly krásné. Jen realita byla úplně jiná.

 Člobrdice zaparkovala na parkovišti u Zvíkovského mostu. Sotva mi otevřela dveře, už jsem se hnal z kufru ven. Nemohu štěknout, že by se mi v kufru nelíbilo. Takové pohodlí jako já, má v autě málokdo.  Jenže příslib procházky v okolí vodní nádrže Orlík veškeré pohodlí překoná.

 Tři roky jezdíme do těchto míst na dovolenou. Tři roky se touláme po okolí a užíváme si místní procházky. Takové stezky jako jsou zde, jsem ještě nikde nepotkal. Strmé kopce a skály, po kterých jdete pouze úzkou pěšinkou. Nádherné výhledy do okolí a všude spousta vodičky. Letos si dovolím štěknout, že je tu více než spousta vodičky. Tolik vodičky jsem tu ještě nezažil.

 Letos jsem se s člobrdicí dohodl, že prozkoumáme místní vyhlídky a každou prochajdu zakončíme pořádnou koupačkou. S koupačkami není problém, ty jsou super. Jen ty vyhlídky se pomalu vytrácí.

 Tlapkal jsem si lesem a rozhlížel se kolem sebe. Každou chvilku jsem narazil na novou paseku nebo školku. Kolem kebule mi létala spousta motýlů a nad hlavou mi zpívali ptáčci. Krásný den pro krásnou procházkou. Dnes jsem měl za úkol objevit tři vyhlídky. Ze dvou měl být výhled na vodičku a skály, z jedné nádherný výhled na hrad Zvíkov.

 Byl jsem nemile překvapen, když jsem zjistil, že v mých stopách jde člobrdice s mapou v ruce. Jako by nevěřila mým očadlům a famfrňáku. Jak všichni dobře víme, famrňák objeví věci a místečka, která jsou i mapám ukrytá. Jenže tentokrát to bylo jinak.

 Několikrát jsem přistihnul člobrdici v křoví, kde jsem chvilku předtím byl já. V ruce měla mapu a stále něco hledala. Kdyby mi řekla, co hledá, rád bych jí s hledáním pomohl. Vždyť v mnou prohledaném křoví nemůže najít nic, co bych již dávno neobjevil.

 Když už prohledávala druhé, mnou důkladně prozkoumané křovíčko, začal jsem být nervózní. Vždyť našimi cíli jsou dnes vyhlídky. Co chce vidět ze křoví je mi záhadou.

 Záhada se objasnila na naší třetí vyhlídce. Na té jsem si s člobrdicí sednul a čekal na sváču. Jako by na ní člobrdice zapomněla. Stále koukala do mapy a kroutila hlavou. Když jsem do ní poněkolikáté strčil famfrňákem, sdělila mi, že jsme přešli dvě vyhlídky a ani jednu nenašli. Nevím, jak vyhlídky měly vypadat. Co vím ovšem s jistotou je, že v křoví, kterým se člobrdice snažila projít, žádné vyhlídky nejsou.

 Po krátké pauze jsem zavelel k odchodu. Tlapky jsem měl proběhnuté, okolí jsem prozkoumal a nyní jsem se nemohl dočkat koupačky. Když jsem pomalu dovedl člobrdici k autu a uviděl její smutný kukuč, musel jsem jí protáhnout po mostě, u kterého jsme stáli.

 Pomalu jsem jí vedl dál a dál od auta. Před námi se na obě dvě strany začala příroda otevírat a ani ne v půlce mostu bylo vidět do dáli. Všude pod námi byla spousta vodičky, kterou ohraničovaly nádherné vysoké skály. Nad skalami byl vidět hustý les.

 Kdybyste viděli člobrdici, jakou měla z výhledu radost. Žádné auto po mostě neprojelo. Nikde ani živáčky. Jen my dva si stáli nad vodou a koukali do dálky.