Přeskočit na hlavní obsah

Kaplička na Třemšíně, CHKO Brdy


 Jsou cesty, které vedou snad jen do kopce. To si štěkáte, „to nikdy nedojdu na vrchol“? Stoupání se vám zdá nekonečné a pak se to objeví. Stojíte skoro na vrcholu a víte, že jste v cíli. Co je vaším cílem, je jedno. Vy jste v cíli svého výletu a jste naprosto spokojení.

 Já si takhle tlapkal stále do kopečka nádhernou pěšinkou plnou kořenů stromů a kamenů. Tlapky mne začínaly bolet a pěšinka stále nekončila. Po pravé tlapce jsem měl prudký kopec, po levé tlapce vysoké stromy. Pohled mezi stromy mi ukazoval, kolik jsem toho již vyšel. Světe div se, moc jsem nevyšel.

 Už se mi zdálo, že výstup nikdy neskončí. Sluníčko mi svítilo nad kebulí a bylo takové horko, že mi ani ptáčci na cestu nezpívali. Já už se viděl na kopci. Kopci ne moc vysokém, zato porostlém vysokými stromy, který poskytují stín. Stín, na který jsem se moc těšil.

 Už už jsem byl pod prvními stromy. Stál jsem ve stínu a spokojeně funěl. Pomalu jsem nabíral síly. Zatím jsem se odvážil pouze zvednout kebuli a podívat se, jak velký kopec jsem skoro zdolal. Stále jsem nebyl na vrcholu. Co jsem uviděl, mi vyrazilo dech.

 Koukal jsem do dáli tak daleké, že si ani netroufnu štěknout, kam až jsem mohl vidět. Koukal jsem přes pole a lesy na hory. Za horami se tyčily další hory, ještě vyšší než ty první. V tu chvíli mi bylo úplně jedno, jak velký kopeček jsem vyšel. Užíval jsem si výhled do dálky a pomalu nabíral síly.

 Když jsem si trošku odpočinul, zvednul jsem kebuli a zmerčil přístřešek. Přístřešek schovaný ve stínu s nádhernou vyhlídkou do dáli. Pomalu jsem začal rozhýbávat tlapky. Co tlapka tlapku mine jsem se blížil k přístřešku do stínu.

 Sotva jsem došel k přístřešku, ustlal jsem si vedle lavičky a čekal, až dorazí člobrdice. Věděl jsem, že tady si musíme odpočinout. Byla by škoda přístřešku nevyužít a nezbaštit sváču, o které jsem věděl, že mi jí člobrdice nese v batohu. Já jí zbaštím a člobrdice bude mít lehčí batoh. Co bych neudělal pro to, aby se jí lépe šlo. A mne nekručelo v bříšku.

 Po krátké pauze jsem byl připraven k postupu. Protáhl jsem tělo a pomalu vyrazil dále do kopečka. Prošel jsem zatáčkou a přímo přede mnou, stála pod stromy schovaná kaplička. Krásná malá opravená kaplička, u které jsem již jednou byl.

 Je pravda, že i přístřešek mi byl povědomý, ale podobných přístřešků už jsem s vyhlídkou navštívil. Tato kaplička je ovšem jedinečná. Hlavně její ochránci. Stojí si sama mezi dvěma vysokými stromy a láká k zastavení. Byla by škoda se u kapličky nezastavit a užít si chvilky klidu. Je opravdu krásná.