Přeskočit na hlavní obsah

Mohyla Jakuba Jana Ryby


Občas člobrdici vyvedu za malým velkým cílem. Vím, možná to zní zvláštně, ale mohyla Jakuba Jana Ryby je cíl malý, zato člověk to byl velký. Vždyť bez něj by nebyly Vánoce takové, jaké je známe.

 Sotva projdete Voltuší, už stojíte v nádherném vzrostlém hlubokém lese. Tady se to tlapká jedna radost. Lesní cesta, po které jdete, je pokrytá jehličím. Všude, kam očadlo dohlédne, je jeden vysoký jehličnatý strom vedle druhého. Do kroku vám zpívají ptáčci a větřík šumí ve větvích.

 Na tomto místě není nic, co by tu nemělo být. Když jdete potichoučku, možná narazíte na srnku. Těch tu žije opravdu hodně. Pohybují se potichu a pořád se rozhlížejí. Jako by tušily, že na někoho narazí. To by na tomto místě nebylo nic zvláštního. Vždyť do obce to není daleko.

 Ani o další obyvatele této končiny není nouze. K mému překvapení jsem potkal veverku. A jak moc dobře víte, s veverkami je kříž. Asi to mají v genech, kdo ví, ale pokaždé, když narazím na veverku, vyšplhá se na vysoký strom a nechce slézt. Jeden dělá pod stromem psí kusy, přemlouvá i vyhrožuje, ale veverka ne a ne slézt.

 Raději jsem nechal veverku veverkou a vydal se do mírného kopečka. S famfrňákem v pohotovosti a tělem natěšeným, co ještě objevím. Prošel jsem několik rozcestí a než jsem se nadál, už jsem byl u mohyly. Abych štěknul pravdu, šel jsem na jistotu. Jezdím k ní pravidelně každý rok před Vánocemi. V létě tu jsem poprvé.

 Co mne mile překvapilo, bylo zjištění, že je tu vše přesně tak, jak má být. Mohyla si majestátně stojí pod stromy a ční do dálky. Jakpak by také ne. Je postavená z kamení a to tu široko daleko neuvidíte. Vedle mohyly je lavička se stolkem, které vybízí k posezení.

 Když k mohyle dojdete, budete mít takový zvláštní pocit. Tedy štěkl bych, protože já to tak s člobrdicí mám. Toto místo vybízí k zastavení. Nikdy si zpětně nevzpomenu, co se mi tu honí kebulí. Co ale s jistotou mohu štěknout je, že nikdy nevím, jak dlouho tu stojím. Kdykoli sem dorazím, musím se zastavit. Až ta chvíle odezní, místo vás pustí samo. Nebojte se, není to strašidelné, spíše takové uvolňující. Je to místo, které působí naprosto klidným dojmem.

 Když si prohlédnete mohylu a odpočinete, určitě neminete ještě jeden malý pomníček. Vedle mohyly je malinký, ale jeho poselství je veliké. Jakpak by také ne, když byl vybudován k 50. výročí vzniku Československa. 

 Tak co kamarádi, asi mrkáte, co všechno o tomto místečku vím. To je tím, že mne některá místečka tak zaujmou, že mi místní člobrdové a člobrdice některé informace sdělí. Tím nechci štěknout, že jiná místečka si nezaslouží zjišťování bližších informací. Ale jsou místečka, která jsou pro mne tak zajímavá, že se dělím o své dojmy a pocity. A těch je tolik, že občas na fakta zapomenu.

 Málem bych vám zapomněl štěknout ještě jednu důležitou informaci. Vždyť u pomníku je cedule, kde se o panu Rybovi dočtete více. I mne jí člobrdice četla.