Přeskočit na hlavní obsah

Podolský most

 


 O Podolském mostu jsem vám toho už naštěkal. Jenže copak můžu za to, že jsem si jej tak oblíbil? Musím se na něj jít podívat skoro pokaždé, když jedu kolem. Je pravda, že jej občas jen přejedu, ale co mám chvilku volnou a jsem v jižních Čechách, jedu se kochat na místní vyhlídku.

 Nejinak tomu bylo tentokrát. Byl krásný den. Na obloze svítil puňťa a občas se objevily mraky. Rozhodl jsem se, že spojím příjemné s užitečným. Já se pojedu vykoupat a člobrdici vezmu na vyhlídku na most. Ta jí určitě nepohrdne.

 Jak jsem se rozhodl, tak jsem i udělal. Ráno, sotva jsem dosnídal, už jsem čekal u auta. Tak moc jsem se na koupání těšil, že mi připadalo jako věčnost, než se ke mne člobrdice připojí. Nevím, proč s balením věcí dělají člobrdové tolik caviků. To je věcí, co s sebou tahají. A mne stačí obojek.

 Konečně jsem byl u vodičky. Člobrdice zaparkovala v Podolsku a odsud je to k vodě, co by pro kostičku doběhl. Stačilo mi se rozeběhnout a už jsem se čabil. Jen jsem žbluňknul do vody, už jsem byl k nezastavení. Chvíli jsem si pobíhal při kraji, chvíli jsem plaval. Když jsem měl pořádně vykoupaný kožíšek, nechal jsem si ho vydrbat místními dětmi a pak hurá na prochajdu.

 K Podolskému mostu je to z Podolska opravdu kousíček. Tentokrát bylo takové vedro, že i za ten kousíček jsem stihnul uschnout. Mašíroval jsem si po chodníčku na mostě a občas nechal člobrdici fotit. V tomto počasí by byla velká škoda, kdyby nefotila.

 Za chvilku jsem byl na vyhlídce. Tolik lidí jsem tu ještě nezažil. I psích kámošů tu bylo. Jako správný Frája jsem zůstal na vodítku a pózoval, co mi síly stačily. Několikrát jsem se nechal podrbat od svišťů, usadil jsem člobrdici na zídku a sám si lehl pod ní a chvilku jsem odpočíval.

 Sotva jsem nabral síly, už jsem vedl člobrdici zpět na Podolsko. Bylo takové vedro, že jsem se těšil na další koupání. Jo jo, je to měsíc, co byla čistá vodička.  Nyní už bych se na Podolsku nečabil. Zelenou vodičku opravdu nemám rád. Navíc bych mohl vylézt jako vodník, člobrdové by se mi smáli a nikdo by se nechtěl mazlit.

 Zelená vodička však nemění nic na skutečnosti, že až sem pojedu příště, opět se na mostě zastavím. Ta bájo vyhlídka stojí za to. Navíc, za chvilku je podzim, voda zase klesne a to se pak budou hledat poklady a staré stavby. Na takový kamenný most pod Podolským mostem se moc těším. Pod ním je príma ozvěna.