O Podolském mostu jsem vám toho
už naštěkal. Jenže copak můžu za to, že jsem si jej tak oblíbil? Musím se na
něj jít podívat skoro pokaždé, když jedu kolem. Je pravda, že jej občas jen
přejedu, ale co mám chvilku volnou a jsem v jižních Čechách, jedu se
kochat na místní vyhlídku.
Nejinak tomu bylo tentokrát. Byl
krásný den. Na obloze svítil puňťa a občas se objevily mraky. Rozhodl jsem se,
že spojím příjemné s užitečným. Já se pojedu vykoupat a člobrdici vezmu na
vyhlídku na most. Ta jí určitě nepohrdne.
Jak jsem se rozhodl, tak jsem i
udělal. Ráno, sotva jsem dosnídal, už jsem čekal u auta. Tak moc jsem se na
koupání těšil, že mi připadalo jako věčnost, než se ke mne člobrdice připojí. Nevím,
proč s balením věcí dělají člobrdové tolik caviků. To je věcí, co
s sebou tahají. A mne stačí obojek.
Konečně jsem byl u vodičky.
Člobrdice zaparkovala v Podolsku a odsud je to k vodě, co by pro
kostičku doběhl. Stačilo mi se rozeběhnout a už jsem se čabil. Jen jsem žbluňknul
do vody, už jsem byl k nezastavení. Chvíli jsem si pobíhal při kraji,
chvíli jsem plaval. Když jsem měl pořádně vykoupaný kožíšek, nechal jsem si ho
vydrbat místními dětmi a pak hurá na prochajdu.
K Podolskému mostu je to
z Podolska opravdu kousíček. Tentokrát bylo takové vedro, že i za ten
kousíček jsem stihnul uschnout. Mašíroval jsem si po chodníčku na mostě a občas
nechal člobrdici fotit. V tomto počasí by byla velká škoda, kdyby
nefotila.
Za chvilku jsem byl na vyhlídce.
Tolik lidí jsem tu ještě nezažil. I psích kámošů tu bylo. Jako správný Frája
jsem zůstal na vodítku a pózoval, co mi síly stačily. Několikrát jsem se nechal
podrbat od svišťů, usadil jsem člobrdici na zídku a sám si lehl pod ní a
chvilku jsem odpočíval.
Sotva jsem nabral síly, už jsem
vedl člobrdici zpět na Podolsko. Bylo takové vedro, že jsem se těšil na další
koupání. Jo jo, je to měsíc, co byla čistá vodička. Nyní už bych se na Podolsku nečabil. Zelenou
vodičku opravdu nemám rád. Navíc bych mohl vylézt jako vodník, člobrdové by se
mi smáli a nikdo by se nechtěl mazlit.
Zelená vodička však nemění nic na
skutečnosti, že až sem pojedu příště, opět se na mostě zastavím. Ta bájo
vyhlídka stojí za to. Navíc, za chvilku je podzim, voda zase klesne a to se pak
budou hledat poklady a staré stavby. Na takový kamenný most pod Podolským
mostem se moc těším. Pod ním je príma ozvěna.
