Přeskočit na hlavní obsah

Pramínek

 

 Sotva jsem vběhl do lesa, věděl jsem, že to bude bájo procházka. Už si ani nepamatuji, kdy jsem objevil ryze smrkový les, který by byl hluboký a bez kůrovce. A tady, kousek od Třemšína, si stojí v celé své kráse.

 Chvilku jsem běžel po částečně zpevněné a částečně štěrkové cestě. Jen co jsem mohl, hupsnul jsem na jehličí pod smrky. Tím se tlapká jedna radost. Nikde nic netlačí a můžu si pobíhat, co mi tlapky dovolí.

 Lítal jsem si pod stromy, co jen to šlo. Oběhl jsem pár stromů a už jsem se s úsměvem na tváři řítil s vypláznutým jazykem k člobrdici. Ušadla na mne jen vlála a plápolala do rytmu mého hopkání. Od člobrdice jsem se řítil vstříc dalším stromům a zase zpátky k člobrdici. To bylo bájo. Takhle se proběhnout ve stínu vysokých stromů.

 Asi tušíte, že mé pobíhání netrvalo dlouho. Famfrňák navětřil vodičku, chvost změnil směr mého běhu a už jsem se láznil v potůčku. V potůčku super bájo čisťoučkém. Na dně troška mlaskavého bahýnka, na bahýnku jehličí. Proud vody nebyl moc silný. Vodička jen tak jemně čechrala mou srst. Tomu se říká lázně. Jediné co tu chybělo, byla ta správná lázeňská vůně. Tady bych měl štěknout, že vodička opravdu voněla jako vodička.

 Jak jsem se tak láznil v čisté vodičce, nešlo mi do kebule, že vodička opravdu voní jen jako vodička. Tady něco neštymuje. To se musí prozkoumat. Vyskočil jsem z potůčku, rychle se pomazlil s člobrdicí a šel jsem na věc.

 Vztyčil jsem famfrňák, očadlům dal povel pohotovost, rozvrtěl jsem chvost a vydal se proti proudu potůčku. Stále jsem šel pod vysokými smrky. Nad kebulí mi zpívali ptáčci a občas mne jemně ovanul větřík. Nádherné počasí na rozlousknutí záhady.

 Netrvalo dlouho a potůček zmizel. Ztratil se pod nádherným vysokým smrkem a zanechal po sobě krásný pramen. Nikdy bych nevěřil, že pramen potůčku bude přímo pod stromem. A ještě tak velikým, jako je tomu tady.

 Pramen si opravdu našel nádherné místo. Nejen, že všude kolem rostou vysoké stromy, které mu stíní. O kousek dál roste pod majestátními smrky hodně malých smrčků. To by bylo, aby tady nebydleli zvířecí kámoši.

 Našel jsem místo opravdu pohádkové. Místo s vysokými smrky, které chrání malý pramínek beze jména. Místo, které svádí k odpočinku a poslechu ptáčků nad hlavou. Kdo ví, třeba si sem jednou přijdu odpočinout a přijdou se na mne podívat místní kámoši.