Přeskočit na hlavní obsah

Visutá lávka u Příběnic

 


 Kdybyste věděli, jakou mám radost, když s člobrdicí vyrazím k řece. A pokud teče řeka v lese, tak to je ještě lepší. Kolem Lužnice je tolik pěkných míst, že nevím, kam dřív skočit.

 To si takhle tlapkáte měkoučkou lesní cestou pod majestátnímu buky. Nad kebulí vám svítí puňta, do kroku zpívají ptáčci a vzduch je krásně vlhký, že ani nevnímáte horko, které momentálně panuje. Lesní cesta se klikatí mezi stromy a vy si vrtíte chvostem do kroku.

 Jo jo, to jsou super bájo procházky. Takhle jsem si nedávno tlapkal a strašně moc si procházku užíval. Co chvilku jsem skočil do řeky, abych si namočil kožíšek, a už jsem metl k člobrdici, aby z vodičky také něco měla. Kdybyste věděli, jak vždy vyvýskla. To byla legranda.

 Už ani nevím, kolikrát jsem se za celou procházku koupal. To bylo tolikrát, že jsem koupací zastávky nepočítal. Když jsem nebyl zrovna ve vodě, běhal jsem po cestě. Krásné měkoučké lesní cestě, která se co chvíli změnila na pěšinku. Po pravé tlapce jsem měl kopec, ze kterého místy trčela skála, po levé tlapce spoustu bájo čisté vodičky, do které jsem mohl kdykoli hupsnout. Zkrátka procházka, jak má být. 

 Zničehonic se krásná měkoučká lesní cesta změnila na uzounkou pěšinku a začala se klikatit čím dál tím více. Zatáčka střídala zatáčku, až najednou jsem stál přímo naproti skále. Kebulí mi proletěla myšlenka, co je to za spravedlnost, když tak krásná pěšinka skončí skálou. Sotva jsem však zmobilizoval očadla, uviděl jsem schůdky.

 To bylo něco pro mě. Něco takového jsem na výletě ještě nepotkal. Aniž bych se otočil, už jsem si to metl do schůdků. Jaké bylo překvapení, když jsem se ocitl na dřevěné lávce nad vodou. Abych pravdu štěkl, měl jsem opravdu hodně zvláštní pocit. Raději jsem zalehl a čekal na člobrdici, která se někde zapomněla.

 Sotva člobrdice dorazila, už jsem své obavy nedával znát a čekal, co vymyslí. Mohl jsem si myslet, že bude chtít lávku přejít. Dal jsem famfrňák do pohotovosti a větřil, jestli někdo nejde. To by mi tak ještě scházelo. Lávka není moc široká a ještě bych se musel uhnout. Navíc jsem nevěděl, jak daleko po lávce půjdu, protože přes samé zatáčky nebylo vidět na její konec.

 Musím štěknout, že mne ani nepřekvapilo, že místo rychlého postupu člobrdice raději každou chvilku fotila. Z lávky je nádherná vyhlídka na řeku. Navíc na ní příjemně pofukuje větřík, takže pro člobrdy asi není kam spěchat.

 Po nekonečném čekání jsem konečně dostrkal člobrdici na druhý konec lávky. Jaké bylo její překvapení, když uviděla, že k nám míří člobrda s kolem. Chjo, zase mému famfrňáku nevěřila. Seběhl jsem ze schůdků na úzkou pěšinku, pustil člobrdu na lávku a čekání na člobrdici si zpestřil pokoupáníčkem v Lužnici. Tady jsem objevil to nejlepší koupací místečko z celého výletu. Než jsem se dostal do čisté vodičky, musel jsem se probrodit hlubokými lázněmi.