Přeskočit na hlavní obsah

Voltušská vyhlídka


 Není nad to, vyrazit na vyhlídku ve chvíli, kdy se vám nad kebulí začnou honit mraky. Tím nemyslím krásné naducané bílé mráčky, které dodají výhledu kouzlo. Myslím super bouřkové mraky, u kterých jeden nikdy neví, kdy vás obdarují přívalem vody.

 Nevím, jak je to možné, ale to se mi stane vždy, když se vydám na Voltušskou vyhlídku. Tedy ne úplně vždy, už jsem tu jednou byl a sotva jsem si viděl na famfrňák. Tehdy byl všude sníh, mrzlo, až praštělo a údolí bylo celé schované v mraku a na vyhlídce byl opar.

 Dnes mám štěstí, člobrdice zaparkovala na malém parkovišťátku a sotva jsem doběhl k lesu, ucítil jsem na kožíšku první kapky. Musel jsem se rozhodnout, zda budu pokračovat, nebo se vrátím. Rozhodl jsem se pro pokračování a dobře udělal.

 Než jsem prozkoumal les k prvnímu rozcestí, pršet přestalo. Pobíhal jsem si spokojeně pod vysokými stromy a snažil se přesvědčit kámošku veverku, aby okamžitě opustila vysoký strom a hezky a v bezpečí běhala po zemi. Nevím, jak je to možné, ale veverka mne neposlechla. Opět, jako každá veverka. Až já jednou přijdu na to, proč nerady běhají po zemi, to se mi uleví.

 Veverku jsem nechal za sebou a vyrazil do mírného kopečka. Štěkl bych, že jsem vyrazil rychlostí, až se mi za tlapami prášilo. Jenže z cesty, po které jsem běžel, se neprášilo. Od tlap mi lítalo jehličí. Všude, kam se podívám, je ho tu pořádná vrstva. To se potom běhá, jedna radost.

 Člobrdice šla pomalu za mnou a já měl čas, vše důkladně prozkoumat. Kromě přítomných veverek jsem našel stopy spousty kamarádů. Na tuto vyhlídku asi chodí s člobrdy více psíků než jen já. A to je dobře. Vždyť je tu tak krásně.

 Sotva jsem opustil vzrostlý jehličnatý les, už jsem si běžel po krásné kamínky zpevněné cestě smíšeným lesem. Podél cesty roste spousta keřů a z nich se line zpět ptáčků. K tomu když vám nad kebulí poletují mraky, to je super procházka. To se to tlapká jedna radost.

 Než jsem se nadál, po levé tlapce jsem za keři zmerčil ukrytý přístřešek. Je ukrytý čím dál více. Za chvilku si budu muset dávat velký pozor, abych jej neminul. Za přístřeškem je vše tak, jak to znám. Vede od něj malá úzká pěšinka přímo na vyhlídku.

 Na vyhlídce jsem byl v mžiku. Je opravdu kousíček od přístřešku. Pěšinka k ní je posypaná malými kamínky. Na konci pěšinky uvidíte velké balvany a za nimi …

 To je pohled. Pole střídají louky a ohraničují lesy. Uprostřed toho všeho je vidět Rožmitál pod Třemšínem. Na jedné straně je vidět kousek Voltuše a u ní vznikající rybník, za Rožmitálem je vidět Nepomuk.

 Vyhlídka je to opravdu úžasná. Když se koukám takhle z výšky, vidím, že Rožmitál je opravdu rozlehlé městečko. Krásné městečko plné rybníků, ve kterých je radost se koupat. Nevím, jak pro člobrdy, ale pro psiska určitě. Každopádně pro člobrdy má Rožmitál koupaliště, takže o koupání nepřijdou.