Přeskočit na hlavní obsah

Žďákovský most

 

 Letošní dovolenou jsem netrávil jen super procházkami přírodou. Letos jsem byl všude, kam mne tlapky zanesly. O malých jihočeských vískách jsem vám již štěkal, o super koupačkách také, ale o zajímavých mostech, které jsem navštívil, o těch jsem vám ještě neštěkal. Nedivte se prosím, že vodička na fotkách vypadá ještě docela koupatelně. Přeci jen, štěkám vám o místě, kde jsem byl před měsícem. A to se vodička teprve zelenat začala.

 Nádhernou přírodu okolo Žďákovského mostu jsem vám již ukázal. Nevím, jak to tu vypadalo, když se most stavěl, ale musím štěknout, že ať jste pod mostem či v úrovni mostu, je tu nádherně. Na jedné straně mostu, kde člobrdice zaparkovala na parkovišti, je nádherný hustý les. Jen těch památek po člobrdech na jeho začátku. Ani nevíte, jak moc jsem se těšil, až budu z parkoviště pryč.

 Sotva jsem vyskočil z auta, už jsem se hnal do lesa. Nádherného hustého lesa na skále, ze kterého je výhled na spoustu vodičky. Proběhl jsem kolem maliní či ostružiní a už jsem běhal lesem. Na houby jsem nenarazil, stejně jako na místní kámoše. Ti jsou asi ještě hlouběji.

 Když jsem byl pořádně proběhnutý, vytáhl jsem čobrdici na most. Za letošní dovolenou už jsem prošel tolik mostů, že vím, že je z nich super vyhlídka. Člobrdice fotila, co jí síly stačily. Že se nám nad kebulí prohání mraky, vůbec neřešila. Tentokrát jsem byl za mraky na obloze rád. Na mostě by bez nich nebylo ani mrňousek stínu.

 Když člobrdice konečně dofotila, vytáhl jsem jí na druhou stranu mostu. Zaběhl jsem na známou pěšinku, seběhl z kopečka a během chvilky jsem byl přímo pod mostem. Nevím, zda by toto místečko beze mne člobrdice navštívila. Musím štěknout, že se jí jít z mostu moc nechtělo. Když však viděla mé natěšené tělo, usmála se a vydala se za mnou.

 Pohled z pod mostu stojí za to. Obzvlášť nyní, když je most po nedávné rekonstrukci. Je vidět obrovský oblouk a vše je krásně barevné. O tom, že je i odtud vidět spousta vodičky, lesy a skály vám už asi štěkat nemusím.

 Pod mostem jsem se moc nezdržel. Mraky nad kebulí rychle houstly a já nechtěl zmoknout. Ne, že bych byl z cukru, ale mokrý kožíšek od deště zrovna dvakrát nemusím. Jo z vodičky, to je jiná. Z té bych nejraději nevylézal.

 Cestou zpět na parkovišti jsem vedl člobrdici po druhé straně mostu. I odtud byla určitě krásná vyhlídka. Na konci mostu jsem zvednul famfrňák k mrakům a zjišťoval, zda stihnu dojít do auta se suchým kožíškem.

 K mému překvapení famfrňák nenavětřil dešťovou vodičku, ale místo, kde se zastavují člobrdové. Čekal bych, že nejvíce budou na parkovišti, ale to je na druhé straně silnice. Zrychlil jsem krok a táhl člobrdici k záhadnému místečku.

 Jaké bylo mé překvapení, když jsem našel pomníček. Malý pomníček kousek od mostu. A to jsem si myslel, že očadla zkontrolovala celé okolí, ještě než jsem zamířil na most. Je vidět, že pomníček tu nestojí dlouho. Je krásně upravený a vypadá jako nový. Možná i proto se tu člobrdové často zastavují.