Přeskočit na hlavní obsah

Čertova kazatelna

 

 Tlapkal jsem nádherným vzrostlým lesem z mírného kopečka. Po nekonečném stoupání jsem se konečně dočkal. Tlapky už mne sotva nesly a člobrdice říkala, že musím najít Čertovu kazatelnu a na ní že si odpočinu. To se ví, odpočinek u čertů mi zrovna nevoní, ale pokud to nebudou pořádní raraši a chvilku odpočinout mne nechají, klidně si s nimi pohraji. Navíc už jsem na jednom místě s čertovským názvem v Brdech byl, a žádného čerta jsem na něm nevyčmuchal.

 Nevím, jestli mne kupředu táhla vidina seznámení se s pekelníkem, nebo bolavé tlapky, které se těšily na odpočinek. Mašíroval jsem si pod vysokými stromy a poslouchal občasný zpěv ptáčků. Tlapky mne nesly občas pěšinkou v jehličí, občas po skále, ze které byl místy nádherný výhled.

 Nevím, co mne to napadlo, ale najednou se daly tlapky do pohybu, opustily pěšinku u skály a už mne nesly do hlubokého lesa. Čím blíže jsem hustému lesíku byl, tím mne tlapky nesly rychleji. Najednou mi ušadla začala povlávat ve větru a já letěl jako o závod.

 To se ví, člobrdice mi sotva stačila, ale tlapky se nedaly zastavit. Nesly mne čím dál tím hlouběji mezi stromky. Už jsem byl hluboko v hustém lese, když se mé tlapky zastavily. Očadla se rozhlédla kolem a viděla pouze stromek vedle stromku. Kebule se začala bát, zda se za mnou člobrdice vůbec dostane, ale malá pěšinka po které jsem přišel, mi slibovala, že dojít až ke mne se člobrdici povede.

 Jak jsem tak stál v hustém mladém lesíku a čekal na člobrdici, ušadla se začala dávat do pohybu. Pomalu se natáčela kupředu a mírně se nadzvedávala. Netrvalo dlouho a uslyšela hlasy dalších člobrdů. Kde ti se tu vzali, bylo mi záhadou.

 Sotva jsem zmerčil člobrdici, tlapky se opět daly do pohybu a už mne nesly úzkou pěšinkou za hlasy. Netrvalo dlouho a hustý les zničehonic skončil a já stál opět pod vysokými stromy na měkoučké pěšince z jehličí.

 Očadla nestačila zírat, jak se les najednou proměnil. Opět jsem viděl skály s měkoučkými cestami a pěšinkami kolem. Místy rostlo borůvčí, jinde vřes. Dokonce jsem uviděl i pěšinku, po které jsem šel, než mne tlapky zanesly do hustého lesa. V tu chvíli mi proletělo kebulí, že jsem měl tlapkat dále po pěšince a ne se hnát zkratkou. Ale tlapkám opravdu poručit nešlo.

 Sotva jsem měl člobrdici po svém boku, vyrazil jsem kupředu, přímo za famfrňákem. Ten už měl pohotovost a větřil, zda se přede mnou opravdu nacházejí pouze člobrdové, nebo zda je na místě nehoní nějaký ten rarach, když dělají takový rachot.

 Netrvalo dlouho a už jsem byl mezi spoustou člobrdů. Stál jsem na konci skály s nádhernou vyhlídkou přímo před famfrňákem. Pode mnou obrovská propast a spousta kamení. Jednou, až mne nebudou bolet tlapky, se vydám pod Čertovu kazatelnu a prohlédnu si jí zdola. Určitě to také bude super zážitek.

 Jak asi tušíte, čerti na místě nebyli. Síru jsem necítil, takže tu určitě dlouho nebyli. Jenže co není, může být a jednou se tu třeba objeví. Kdo ví.

 

Odkud jsem na Čertovu kazatelnu přišel a kam jsem pokračoval, to vám štěknu v připravované knize, jejíž vznik můžete podpořit nejen jejím zakoupením zde: https://www.hithit.com/.../8369/kniha-s-tulacky-po-brdech. Když vše dobře dopadne, budete mít knihu do Vánoc doma. Za vaši podporu předem moc děkuji.