Tlapkal jsem nádherným vzrostlým
lesem z mírného kopečka. Po nekonečném stoupání jsem se konečně dočkal.
Tlapky už mne sotva nesly a člobrdice říkala, že musím najít Čertovu kazatelnu
a na ní že si odpočinu. To se ví, odpočinek u čertů mi zrovna nevoní, ale pokud
to nebudou pořádní raraši a chvilku odpočinout mne nechají, klidně si s nimi
pohraji. Navíc už jsem na jednom místě s čertovským názvem v Brdech byl,
a žádného čerta jsem na něm nevyčmuchal.
Nevím, jestli mne kupředu táhla
vidina seznámení se s pekelníkem, nebo bolavé tlapky, které se těšily na
odpočinek. Mašíroval jsem si pod vysokými stromy a poslouchal občasný zpěv
ptáčků. Tlapky mne nesly občas pěšinkou v jehličí, občas po skále, ze
které byl místy nádherný výhled.
Nevím, co mne to napadlo, ale
najednou se daly tlapky do pohybu, opustily pěšinku u skály a už mne nesly do
hlubokého lesa. Čím blíže jsem hustému lesíku byl, tím mne tlapky nesly
rychleji. Najednou mi ušadla začala povlávat ve větru a já letěl jako o závod.
To se ví, člobrdice mi sotva
stačila, ale tlapky se nedaly zastavit. Nesly mne čím dál tím hlouběji mezi
stromky. Už jsem byl hluboko v hustém lese, když se mé tlapky zastavily.
Očadla se rozhlédla kolem a viděla pouze stromek vedle stromku. Kebule se
začala bát, zda se za mnou člobrdice vůbec dostane, ale malá pěšinka po které
jsem přišel, mi slibovala, že dojít až ke mne se člobrdici povede.
Jak jsem tak stál v hustém mladém
lesíku a čekal na člobrdici, ušadla se začala dávat do pohybu. Pomalu se
natáčela kupředu a mírně se nadzvedávala. Netrvalo dlouho a uslyšela hlasy
dalších člobrdů. Kde ti se tu vzali, bylo mi záhadou.
Sotva jsem zmerčil člobrdici,
tlapky se opět daly do pohybu a už mne nesly úzkou pěšinkou za hlasy. Netrvalo
dlouho a hustý les zničehonic skončil a já stál opět pod vysokými stromy na
měkoučké pěšince z jehličí.
Očadla nestačila zírat, jak se
les najednou proměnil. Opět jsem viděl skály s měkoučkými cestami a
pěšinkami kolem. Místy rostlo borůvčí, jinde vřes. Dokonce jsem uviděl i
pěšinku, po které jsem šel, než mne tlapky zanesly do hustého lesa. V tu chvíli
mi proletělo kebulí, že jsem měl tlapkat dále po pěšince a ne se hnát zkratkou.
Ale tlapkám opravdu poručit nešlo.
Sotva jsem měl člobrdici po svém
boku, vyrazil jsem kupředu, přímo za famfrňákem. Ten už měl pohotovost a větřil,
zda se přede mnou opravdu nacházejí pouze člobrdové, nebo zda je na místě
nehoní nějaký ten rarach, když dělají takový rachot.
Netrvalo dlouho a už jsem byl
mezi spoustou člobrdů. Stál jsem na konci skály s nádhernou vyhlídkou přímo
před famfrňákem. Pode mnou obrovská propast a spousta kamení. Jednou, až mne
nebudou bolet tlapky, se vydám pod Čertovu kazatelnu a prohlédnu si jí zdola.
Určitě to také bude super zážitek.
Jak asi tušíte, čerti na místě
nebyli. Síru jsem necítil, takže tu určitě dlouho nebyli. Jenže co není, může
být a jednou se tu třeba objeví. Kdo ví.
Odkud
jsem na Čertovu kazatelnu přišel a kam
jsem pokračoval, to vám štěknu v připravované knize, jejíž vznik můžete
podpořit nejen jejím zakoupením zde: https://www.hithit.com/.../8369/kniha-s-tulacky-po-brdech. Když vše dobře dopadne, budete mít knihu do Vánoc doma. Za
vaši podporu předem moc děkuji.
