Přeskočit na hlavní obsah

Červený potok

 

 Po dlouhé době jsem tlapkal brdskou lesní cestou. Měl jsem takovou radost, div jsem si nevykroutil chvost. Tlapkal jsem hlubokým lesem, nad kebulí mi zpívali ptáčci a les nádherně voněl. Cesta, po které jsem tlapkal, byla pokrytá jehličím. Jen občas se zničehonic změnila. Byla porostlá trávou, pod kterou se ukrývalo bahýnko. Lepší cestu jsem si vybrat nemohl.

 Tlapkal jsem stále hlouběji do hustého lesa. Měl jsem obrovskou radost, že jsem opět v Brdech. Poslouchal jsem ptáčky a občas se proběhl mimo cestu. Rozhlížel jsem se kolem a pozoroval okolí. Objevil jsem totiž opravdu zajímavé místo.

 Pobíhal jsem pod vysokými stromy, co chvíli narazil na pařez. Tolik starých pařezů jsem dlouho nepotkal. Některé pomalu mizely pod mechem, jiné byly skoro rozložené. Všechny pařezy jsem důkladně očmuchal. Překvapilo mne, že nejsou podepsané od kámošů. Asi do těchto míst moc často nezavítají. Světe, div se, ale ve skoro rozložených pařezech jsem nacházel mraveniště. Bylo jich tu tolik, že bych je nespočítal. Navíc to nebyla obyčejná mraveniště. V těchto pařezech bydlí opravdu velcí mravenci. Pro jistotu jsem je z bezpečné vzdálenosti pozdravil a pokračoval dále.

 Cesta přede mnou se pomalu měnila. Stále jsem šel po měkoučké cestě schované pod jehličím. Jen trávu začaly nahrazovat kameny. Čím hlouběji v lese jsem byl, tím byly kameny větší. Famfrňák jsem měl v pohotovosti a větřil místní kámoše. Jaké však bylo mé překvapení, když jsem místo kámošů navětřil vodičku. Vím, že famfrňáku mohu věřit, ale očadly jsem žádnou vodičku neviděl. Zvedl jsem proto famfrňák k nebi a vyrazil za vůní, která mne tak lákala.

 Pobíhal jsem pod vysokými jehličnatými stromy. Cestu, po které jsem do té doby šel, jsem nechával pomalu ale jistě za sebou. Netrvalo dlouho a ušadla zaslechla zurčení potůčku. Věřte tomu nebo ne, ale to byl zvuk. V mžiku se mé klidné pobíhání změnilo v závodní tempo. Pelášil jsem takovou rychlostí, že jsem se bál, abych neztratil ušadla, která jen tak tak zůstávala na hlavě a pořád za mnou vlála.

 Netrvalo dlouho a ocitl jsem se na hraně pořádného srázu. Na chvilku jsem se zastavil. V tu chvíli vodičku zaznamenala i očadla. Opět se mé tlapky daly do pohybu a v mžiku jsem byl po kotníky ve vodičce.

 Musím vám štěknout, že když jsem stál na hraně srázu, viděl jsem pouze vodičku a hezkou přírodu. Ve chvíli, kdy jsem k potůčku seběhl, jsem viděl opravdovou nádheru. Vodička byla tak průzračná, že bylo vidět na dno. Potůček se kroutil korytem, podél kterého rostly snad všechny druhy stromů. Pod vodičkou jsem viděl kamínky všech tvarů a barev. I zpěv ptáčků u vodičky zesílil.

 Pobíhal jsem je tak vodičkou a užíval si nádherné přírody, která byla všude kolem mne. Už jsem nemusel běžet s větrem o závod. Mohl jsem se zastavit a užívat si chvíli tady a teď. Takový klid se těžko hledá. Tady, u Červeného potoka, jej najdete. A nemusí to být pouze v těchto místech. K Červenému potoku jsem zavítal i na jiných místech a vždy jsem si místo pořádně užil. Jak moc a jaká další zajímavá místečka jsem u Červeného potoka objevil, to vám štěknu v připravované knize. Navíc se v ní dočtete, odkud jsem se u Červeného potoka vzal a kam jsem měl namířeno. Pak už bude jen na vás, kdy si zabalíte batůžek a půjdete v mých stopách. Věřím tomu, že si výlet užijete stejně jako já. A možná i více, kdo ví.

 Námi oblíbená místa znáte. Hodně našich čtenářů si přálo, abychom je zpracovali do knihy. Slovo dalo slovo, my vyrazili do Brd. Když vše dobře dopadne, k Vánocům bude kniha v knihovnách lidí, kteří se rádi toulají zapomenutými místy a nádhernou přírodou. Kdo by chtěl, může nás podpořit zde:

 

https://www.hithit.com/cs/project/8369/kniha-s-tulacky-po-brdech

 

 Na jaká místa se můžete v knize těšit? Na Lovecký zámeček Vacíkov, vrcholy Beran, Malý Tok, Třemšín, Plešivec, Nad Maráskem a Houpák, počtete si i o tajemném Čertovu vřetenu a zřícenině hradu Valdek. To samozřejmě není vše. V knize bude i nespočet dalších zastávek nedaleko těchto cílů.