Přeskočit na hlavní obsah

Mourový potok, CHKO Brdy

 

 K Mourovému potoku jsem se dostal úplnou náhodou. Pobíhal jsem si lesem a mířil k blízké studánce, když mi cestu zkřížil brod. Brod krásně mělký a po kraji cesty upravený pro přechod suchou nohou. Jenže kdo má tlapky jako já, rád upravenou část brodu vynechá a pořádně si vodičku užije.

 Jakmile jsem hupsnul do brodu, musel jsem se proletět osvěžující vodičkou. Nejdřív jsem to vzal proti proudu potůčku, po chvilce jsem se vrátil zpět k brodu a zkoumal potok po proudu. Musím vám štěknout, že podobné potůčky objevím vždy náhodou a vždy jsem překvapen, jak krásné mohou být.

 Když jsem běžel proti proudu, potůček se mírně klikatil mezi stromy. Koryto bylo pokryté kamínky a vodička byla průzračně čistá. Občas jsem minul odhalené kořeny stromů a kapradí. Od brodu po proudu to byla jiná. Potůček se pomalu stával hlubším. Kamínky místy nahradily kameny. Kořeny stromů koukaly čím dál častěji. Dokonce místy bylo pod nimi tolik místa, že by se tam vešlo celé mé já. Jenže přeci nemusím být všude. Stačilo mi na místečko strčit kebulínu a pořádně si jej prohlédnout. I to bylo bájo. A toho kapradí podél potůčku, to byla nádhera.

 Po průzkumu místa kolem brodu jsem musel potůček opustit. Běžel jsem do lesa hledat studánku. O tom vám štěknu až v mé knize. K mému překvapení jsem se však k potůčku vrátil. Jen o kousek dál po proudu v místech, kde se potůček zužuje.

 Ani nevíte, jakou jsem měl radost. Nestává se mi často, že bych dvakrát vstoupil do stejné vody. Na místě, kde mne pěšinka přivedla zpět k potůčku, jsem mohl očadla nechat. A nejen je. Ušadla poslouchala úžasný zpěv ptáků a famfrňák větřil ostošest. Očadla koukala na místo, jehož krásnu nelze ani popsat.

 Na zemi byl mech a občas jehličí. Kam očadlo dohlédlo, uvidělo kapradí. Všude kolem mne byly majestátní stromy, které místu poskytovaly stín. A tím vším se krásně klikatil potok. Místy hluboký, jinde mělký. Stejně jako se měnila hloubka koryta, měnila se i jeho šířka. Co chvilku potůček zahýbal.  Odkryté kořeny stromů dodávaly místu zvláštní atmosféru. A kameny, které se občas objevily i mimo potůček, všechnu tu krásu podtrhly.

 Než jsem si místečko mohl pořádně prohlédnout, tlapky se daly do pohybu. Nejdříve pomalu, ale když jim kebulína neodporovala, rozeběhly se, co nejrychleji mohly. V mžiku jsem byl v potůčku. Rozeběhl jsem se po proudu. Místy jsem měl vodičky po kotníky, místy po kolena. Stále jsem běžel po oblých kamínkách a co chvíli strčil kebulínu mezi odhalené kořeny stromů. V zatáčce jsem narazil i na bahýnko, ale na tomto krásném místě se mi láznit nechtělo.

 Netrvalo dlouho a zjistil jsem, že jsem daleko od člobrdice. Ta za mnou nešla. Raději si tu nádheru prohlížela a fotila. Přiřítil jsem se proto zpět a šel zkoumat potůček proti proudu. Byl trošku mělčí než po proudu, ale to mu krásy neubralo. Navíc u něj bylo více kapradí a to se mi moc líbí.

 Když jsem měl potůček prohlédnutý ze všech stran, vydal jsem se zpět k člobrdici. K mému překvapení stála u brodu a dokonce i u dřevěného zábradlí. Já, šikula, jsem si při prohlížení krásy potůčku zábradlí ani brodu nevšimnul. Stejně jako ohniště se sezením hned vedle. Svou chybu jsem napravil, místo důkladně prozkoumal a převedl člobrdici přes brod. Bok po boku jsme dále pokračovali ve výletování.

 

Odkud a kam jsem šel, když jsem potkal Mourový potok, o tom vám štěknu v připravované knize, jejíž vznik můžete podpořit zde: https://www.hithit.com/cs/project/8369/kniha-s-tulacky-po-brdech Za vaši podporu předem moc děkuji.