K Mourovému potoku jsem se
dostal úplnou náhodou. Pobíhal jsem si lesem a mířil k blízké studánce,
když mi cestu zkřížil brod. Brod krásně mělký a po kraji cesty upravený pro
přechod suchou nohou. Jenže kdo má tlapky jako já, rád upravenou část brodu
vynechá a pořádně si vodičku užije.
Jakmile jsem hupsnul do brodu,
musel jsem se proletět osvěžující vodičkou. Nejdřív jsem to vzal proti proudu
potůčku, po chvilce jsem se vrátil zpět k brodu a zkoumal potok po proudu.
Musím vám štěknout, že podobné potůčky objevím vždy náhodou a vždy jsem
překvapen, jak krásné mohou být.
Když jsem běžel proti proudu,
potůček se mírně klikatil mezi stromy. Koryto bylo pokryté kamínky a vodička
byla průzračně čistá. Občas jsem minul odhalené kořeny stromů a kapradí. Od
brodu po proudu to byla jiná. Potůček se pomalu stával hlubším. Kamínky místy
nahradily kameny. Kořeny stromů koukaly čím dál častěji. Dokonce místy bylo pod
nimi tolik místa, že by se tam vešlo celé mé já. Jenže přeci nemusím být všude.
Stačilo mi na místečko strčit kebulínu a pořádně si jej prohlédnout. I to bylo
bájo. A toho kapradí podél potůčku, to byla nádhera.
Po průzkumu místa kolem brodu
jsem musel potůček opustit. Běžel jsem do lesa hledat studánku. O tom vám
štěknu až v mé knize. K mému překvapení jsem se však k potůčku
vrátil. Jen o kousek dál po proudu v místech, kde se potůček zužuje.
Ani nevíte, jakou jsem měl
radost. Nestává se mi často, že bych dvakrát vstoupil do stejné vody. Na místě,
kde mne pěšinka přivedla zpět k potůčku, jsem mohl očadla nechat. A nejen
je. Ušadla poslouchala úžasný zpěv ptáků a famfrňák větřil ostošest. Očadla
koukala na místo, jehož krásnu nelze ani popsat.
Na zemi byl mech a občas jehličí.
Kam očadlo dohlédlo, uvidělo kapradí. Všude kolem mne byly majestátní stromy,
které místu poskytovaly stín. A tím vším se krásně klikatil potok. Místy
hluboký, jinde mělký. Stejně jako se měnila hloubka koryta, měnila se i jeho
šířka. Co chvilku potůček zahýbal. Odkryté
kořeny stromů dodávaly místu zvláštní atmosféru. A kameny, které se občas
objevily i mimo potůček, všechnu tu krásu podtrhly.
Než jsem si místečko mohl pořádně
prohlédnout, tlapky se daly do pohybu. Nejdříve pomalu, ale když jim kebulína
neodporovala, rozeběhly se, co nejrychleji mohly. V mžiku jsem byl
v potůčku. Rozeběhl jsem se po proudu. Místy jsem měl vodičky po kotníky,
místy po kolena. Stále jsem běžel po oblých kamínkách a co chvíli strčil
kebulínu mezi odhalené kořeny stromů. V zatáčce jsem narazil i na bahýnko,
ale na tomto krásném místě se mi láznit nechtělo.
Netrvalo dlouho a zjistil jsem,
že jsem daleko od člobrdice. Ta za mnou nešla. Raději si tu nádheru prohlížela
a fotila. Přiřítil jsem se proto zpět a šel zkoumat potůček proti proudu. Byl
trošku mělčí než po proudu, ale to mu krásy neubralo. Navíc u něj bylo více
kapradí a to se mi moc líbí.
Když jsem měl potůček prohlédnutý
ze všech stran, vydal jsem se zpět k člobrdici. K mému překvapení
stála u brodu a dokonce i u dřevěného zábradlí. Já, šikula, jsem si při
prohlížení krásy potůčku zábradlí ani brodu nevšimnul. Stejně jako ohniště se
sezením hned vedle. Svou chybu jsem napravil, místo důkladně prozkoumal a převedl
člobrdici přes brod. Bok po boku jsme dále pokračovali ve výletování.
Odkud a kam jsem šel, když jsem
potkal Mourový potok, o tom vám štěknu v připravované knize, jejíž vznik
můžete podpořit zde: https://www.hithit.com/cs/project/8369/kniha-s-tulacky-po-brdech
Za vaši podporu předem moc děkuji.
