Sotva jsem vyskočil z auta,
nestačil jsem mrkat na drát. Stál jsem na parkovišti. To se mi moc často
nestává. Jít na procházku do Brd a zaparkovat bez problému na parkovišti, to
zní jako pohádka. Jenže i taková místa se najdou.
Sotva jsem se z údivu
vzpamatoval, famfrňák navětřil vodičku. K mému štěstí ne ledajakou
vodičku. Cítil jí tolik, že se tlapky neudržely a v mžiku se daly do
pohybu. Kráčel jsem dlouhými svižnými kroky stále kupředu. Člobrdice mi sotva
stačila, ale viděla mé nadšení a snažila se držet se mnou krok.
Když jsem vkročil do lesa, věděl
jsem, že jsem u cíle. Po pravé tlapce jsem viděl hluboký les s vysokými
stromy. Po levé tlapce, to bylo pokoukání. Vysoké stromy stály tak daleko od
sebe, že jsem viděl vodičku. Co vodičku, spoustu vodičky a občas i nějakého
člobrdu, jak se v ní koupe. To byl pohled. Tlapky, které do této chvíle
tlapkaly rychle, ještě zrychlily. Tělo se rozvlnilo, ušadla plápolala ve větru
a já se řítil k vodičce.
Vřítil jsem se do vodičky a dal
se do plavání. Musím štěknout, že jsem byl naprosto spokojený pes. Člobrdice už
mne došla a s úsměvem koukala, jak plavu. Co chvilku jsem připlaval ke
kraji a proběhl se vodičkou po kraji nádrže. To bylo bájo.
Když jsem byl dostatečně mokrý a
vyplavaný, mohl jsem pokračovat v cestě. Tlapkal jsem po nádherné asfaltce
stále z kopečka. Všude, kam očadlo dohlédlo, byly vysoké stromy. Už ani
nevím, kolikrát se cesta zatočila. Tlapkal jsem stále kupředu a najednou,
zničehonic jsem za zatáčkou uviděl skálu. Kde ta se tu vzala, bylo mi záhadou.
Mrtnická skála do okolní krajiny
vůbec nezapadá. Stojí si sama na kraji cesty před vískou. Pod skálou se klikatí
cesta, za kterou teče Červený potok. Kolem skály vede lesní cesta, kterou jsem
se zvědavostí mne vlastní musel jít prozkoumat. Jak moc jsem byl překvapen,
když mne vedla do lesa, kde se rozdělila na několik pěšinek.
Nevěděl jsem, kterou pěšinku
zkoumat dříve. Všechny vypadaly tak krásně a všechny směřovaly na skálu. Musím
se přiznat, že ani jednu pěšinku jsem neproběhl až na její konec. Vždy jsem
skončil na místě, kde začala strmě stoupat. Trošku mne to mrzelo, ale bezpečí
je u mne na prvním místě. Vzdal jsem proto pokusy o vyškrábání se na skálu a
raději jsem se šel podívat na potůček.
To, co očadla viděla, pro mne
bylo velkým překvapením. Sotva jsem seběhl z asfaltové cesty, připadal
jsem si jako v pohádce. Potůček se klikatil mezi stromy, kterým vodička
podemlela kořeny. Co chvíli jsem stál na ostrůvku z oblázků. Vodička mne
obtékala ze všech stran. Když jsem mrknul do lesa, viděl jsem jen vysoké
stromy, mech a kapradí.
Musím vám štěknout, že tento
kousek Brd je úplně jiný než ostatní místa. Není jen o přírodě a turistice.
V tomto kousku Brd můžete zažít i adrenalin. Kamarád Kuba, vám o tom poví
více. Stačí mu napsat na Facebook https://www.facebook.com/brdyaktivne/
a říci že jsem vám štěkl, že vám může ukázat Brdy jinak.
Můj
výlet samozřejmě neskončil u Mrtnické skály a Červeného potoka. S mokrým
kožíškem jsem pokračoval hluboko do brdských lesů. Kam přesně, to vám štěknu ve
své knize, jejíž vznik můžete podpořit nejen jejím pořízením zde: https://www.hithit.com/cs/project/8369/kniha-s-tulacky-po-brdech Za vaši podporu předem moc děkuji.
