Přeskočit na hlavní obsah

Mrtnická skála

 

 Sotva jsem vyskočil z auta, nestačil jsem mrkat na drát. Stál jsem na parkovišti. To se mi moc často nestává. Jít na procházku do Brd a zaparkovat bez problému na parkovišti, to zní jako pohádka. Jenže i taková místa se najdou.

 Sotva jsem se z údivu vzpamatoval, famfrňák navětřil vodičku. K mému štěstí ne ledajakou vodičku. Cítil jí tolik, že se tlapky neudržely a v mžiku se daly do pohybu. Kráčel jsem dlouhými svižnými kroky stále kupředu. Člobrdice mi sotva stačila, ale viděla mé nadšení a snažila se držet se mnou krok.

 Když jsem vkročil do lesa, věděl jsem, že jsem u cíle. Po pravé tlapce jsem viděl hluboký les s vysokými stromy. Po levé tlapce, to bylo pokoukání. Vysoké stromy stály tak daleko od sebe, že jsem viděl vodičku. Co vodičku, spoustu vodičky a občas i nějakého člobrdu, jak se v ní koupe. To byl pohled. Tlapky, které do této chvíle tlapkaly rychle, ještě zrychlily. Tělo se rozvlnilo, ušadla plápolala ve větru a já se řítil k vodičce.

 Vřítil jsem se do vodičky a dal se do plavání. Musím štěknout, že jsem byl naprosto spokojený pes. Člobrdice už mne došla a s úsměvem koukala, jak plavu. Co chvilku jsem připlaval ke kraji a proběhl se vodičkou po kraji nádrže. To bylo bájo.

 Když jsem byl dostatečně mokrý a vyplavaný, mohl jsem pokračovat v cestě. Tlapkal jsem po nádherné asfaltce stále z kopečka. Všude, kam očadlo dohlédlo, byly vysoké stromy. Už ani nevím, kolikrát se cesta zatočila. Tlapkal jsem stále kupředu a najednou, zničehonic jsem za zatáčkou uviděl skálu. Kde ta se tu vzala, bylo mi záhadou.

 Mrtnická skála do okolní krajiny vůbec nezapadá. Stojí si sama na kraji cesty před vískou. Pod skálou se klikatí cesta, za kterou teče Červený potok. Kolem skály vede lesní cesta, kterou jsem se zvědavostí mne vlastní musel jít prozkoumat. Jak moc jsem byl překvapen, když mne vedla do lesa, kde se rozdělila na několik pěšinek.

 Nevěděl jsem, kterou pěšinku zkoumat dříve. Všechny vypadaly tak krásně a všechny směřovaly na skálu. Musím se přiznat, že ani jednu pěšinku jsem neproběhl až na její konec. Vždy jsem skončil na místě, kde začala strmě stoupat. Trošku mne to mrzelo, ale bezpečí je u mne na prvním místě. Vzdal jsem proto pokusy o vyškrábání se na skálu a raději jsem se šel podívat na potůček.

 To, co očadla viděla, pro mne bylo velkým překvapením. Sotva jsem seběhl z asfaltové cesty, připadal jsem si jako v pohádce. Potůček se klikatil mezi stromy, kterým vodička podemlela kořeny. Co chvíli jsem stál na ostrůvku z oblázků. Vodička mne obtékala ze všech stran. Když jsem mrknul do lesa, viděl jsem jen vysoké stromy, mech a kapradí.

 Musím vám štěknout, že tento kousek Brd je úplně jiný než ostatní místa. Není jen o přírodě a turistice. V tomto kousku Brd můžete zažít i adrenalin. Kamarád Kuba, vám o tom poví více. Stačí mu napsat na Facebook https://www.facebook.com/brdyaktivne/ a říci že jsem vám štěkl, že vám může ukázat Brdy jinak.

 Můj výlet samozřejmě neskončil u Mrtnické skály a Červeného potoka. S mokrým kožíškem jsem pokračoval hluboko do brdských lesů. Kam přesně, to vám štěknu ve své knize, jejíž vznik můžete podpořit nejen jejím pořízením zde: https://www.hithit.com/cs/project/8369/kniha-s-tulacky-po-brdech Za vaši podporu předem moc děkuji.