Jsou dny, kdy jeden neví, zda se
vydat na krátkou či dlouhou procházku. Co ví ovšem s jistotou je, že
nechce být doma a potřebuje se pořádně provětrat. Takových dní v poslední
době přibývá. Rána jsou zamračená, na nebi je mráček vedle mráčku, ale tělo
říká kebuli, že je čas na pořádnou prochajdu. Kebule obvykle správně usoudí,
zda se ven vydat či nikoli. Dokonce navrhne i místa, která navštívit. Má kebule
velí, vydej se do Brd. Za každého počasí, pokud zrovna neprší.
Tentokrát tomu nebylo jinak.
Přemluvil jsem člobrdici a mohlo se vyrazit. Tentokrát i se ségruší. Člobrdice
zaparkovala na místě pro parkování a než jsem se nadál, už jsem byl
v lese. V lese s majestátními stromy a spoustou ptáčků, co mi
zpívají do kroku. Proto mám Brdy tak rád. Není výletu, aby mi ptáčci nezpívali
do kroku. Jsou sice místa, kde jich není tolik, ale ještě jsem nebyl na místě,
kde bych nějakého ptáčka neslyšel.
Dnes jsem se vydal pobíhat po cestách
a cestičkách. Měl jsem v plánu prozkoumat všechny cestičky, kolem kterých
poběžím. Pěšinky samozřejmě také. Jaké
bylo mé překvapení, když jsem se ocitl v lese, kde vede jedna hlavní cesta
a od ní žádné tajemné cestičky a pěšinky nevedou. Zato je občas překříží další
velká cesta.
Nemohu štěknout, že bych byl
zklamán. Jen jsem byl udiven. Nezažil jsem moc brdských procházek, kde bych
tlapkal pouze dokonale upravenou cestou, na kterou navazují další upravené
cesty. Naštěstí jsem šikovný kluk a umím se přizpůsobit. Když na místě nejsou
záhadné cesty a pěšinky, půjdu se podívat po místních kámoších. Po těch jsem
nikde dlouho nepátral.
Seběhl jsem z lesní cesty a
v mžiku jsem hopkal borůvčím. Borůvčím vysokým sotva po kolena, které místy
vystřídalo vysoké kapradí. To bylo něco. Na bříšku mne šimralo borůvčí a na
hřbetě hladilo kapradí. Ptáčci ve větvích mi směle zpívali do kroku a mne se
tlapkalo, jedna radost. V místě, kde borůvčí prořídlo, objevil jsem stopy
srnek. V nedalekém bahýnku pro změnu divokých prasat. Kebulí mi proletěla
myšlenka, že narazit ještě na stopy vysoké zvěře, měl bych tu kompletní seznam
lesních obyvatel.
Jen co se mi tato myšlenka
prohnala kebulí, očadla zaznamenala zajímavou věc. Stála si pod vysokými stromy
na další lesní cestě. Byla kousek přede mnou, ale dost daleko na to, aby očadla
poznala, co to je. Zvedl jsem proto famfrňák k nebi a doufal, že mi
pomůže.
Vztyčený famfrňák mi prozradil
to, co už jsem dávno věděl. Potvrdil mi, že v místě žijí srnky a divočáci,
odhalil i zbloudilého zajocha. Co ovšem očadla vidí, to už neodhalil. Naštěstí
nenavětřil ani nic nebezpečného, co by mi bránilo rozeběhnout se vstříc
záhadnému místu. Dal povel tlapám a já zničehonic metl rychlostí blesku
k tajemnému cíli. Ušadla za mnou vlála, chvost vyrovnával zatáčky a já
letěl s větrem o závod.
Přeskočil jsem lesní cestu, po
které šla člobrdice poklidným tempem. Prosvištěl jsem kolem ségruše, co něco
hledala na druhé straně cesty a než jsem se nadál, už jsem stál před svým záhadným
objektem. Oběhl jsem ho ze všech stran a rychle jej prozkoumal. Nechtělo se mi
věřit vlastním očadlům. Stál jsem u seníku pro jeleny a laně. Takže i tito
kámoši v místě určitě žijí. Jen na ně narazit. Jenže to bych nesměl lítat
lesem s větrem o závod a musel bych být ještě tišší, než obvykle jsem. Už
moc dobře vím, že jeleni a laně mají rádi svůj klid. Jakmile zaslechnou
poletuchu, jako jsem já, raději se stáhnou do ústraní.
Ještě několikrát jsem seník ze
všech stran obešel. Zdál se mi být povědomý, ale jsem si jist, že cestou
necestou, která mne na místo dovedla, jsem nikdy předtím nešel. Důkladně jsem
očmuchal celé okolí. Nakonec mi famfrňák prozradil, že už jsem tu opravdu byl.
Doběhl jsem za člobrdicí na křižovatku a zjistil, že jsem u seníku na Křtí. Najednou
jsem si vzpomněl, tady už jsem opravdu byl. Jen jsem se sem brodil malým
potůčkem.
Líbila by se vám kniha příběhů
z našich toulek po Brdech? Když vše dobře dopadne, do Vánoc ji můžete mít
doma. Stačí jen málo, a to podpořit vznik knihy zde:
https://www.hithit.com/cs/project/8369/kniha-s-tulacky-po-brdech.
Předem všem moc děkujeme za
podporu. Pevně věříme, že vše dobře dopadne a knihu našich příběhů si rozbalíte
pod stromečkem.
